pondělí 31. prosince 2012

HappyNewYear!


Šťastný nový rok
přátelé, 
vám přeje Sonia,
člověk, 
pro kterého bude rok 2013 zásadní
a je rozhodnutá se s ním poprat.

Mám vás ráda a děkuji za přízeň. Budeme se tu potkávat stále, don't worry.



sobota 29. prosince 2012

wake me up


Je to hrozné a bude to ještě horší.

Předevčírem jsem se TAK pohádala s M., že jsem měla chuť spáchat trestný čin a jít sedět za ublížení na zdraví či dokonce zabití. Ale jelikož jsem tvor dokonalý, musela jsem se uklidnit a slíbit, že už budu hodná. Tak mě napadá, že vlastně slibuji něco, co není v mých silách splnit. Půjdu do pekla?

Dnes zesnula (na 90%, informace máme pouze díky kukátku ve dveřích a naší neomalenosti) naše milá paní sousedka. Víte, člověk si pak s hrůzou v očích uvědomí, že je starej jak Jeruzalém a Athény dohromady, když si na ní pamatujete, že "snad ještě nebyla tak stará"? Je to hrůza, jsem stará dvacetiletá koza, za chvíli budu rodit a kojit děti, na tenhle blog přijde zapomnění a bude se zde usazovat stoletý prach. Ale jak říká náš profesor na antiku - vstříc novým průserům.

Ohledně té školy, ano, jsem TAM. Tam, kde je momentálně většina mých vrstevníků. Tam, kam světlo nedohlédne. Má budoucnost tkví v rovnání zboží do regálů, já volím LIDL a ty?


A jak je sakra možný, že už to bude rok?


úterý 25. prosince 2012

I'll be so... fat!


Dostala jsem mnoho krásných dárků, ale z vlastní vůle i důvodů vám je neukážu. Nechci, aby mi někdo nedejbože záviděl anebo se mi vysmíval, říkal, že jich mám málo nebo naopak hodně. A ani nemám v povaze se něčím chlubit. Prostě jsem spokojená.

Mám pocit, že mám 100 (možná i 200) kg navíc. V nových šatech a lodičkách (ano, dobře, dostala jsem šaty a lodičky) mám až zvláštně hezký nohy, nejspíš nějaký nový (zatím ještě neprostudovaný) optický klam.

Pocity z letošních Vánoc jsou různé. Nejsem z nich tak paf jako dřív, neprožívám je a z některých reakcí jsem víceméně na rozpacích. Ale s rodinou mi bylo hezky a příjemně a takovej smích, jako při letošním vánočním rodinném focení, jsem ještě nezažila.

Doufám, že jste si včerejší Štědrý den a dnešní Boží hod Vánoční užili a nadále se budete věnovat pouze příjemným věcem (tudíž školu a nadcházející zkoušky zahrabeme hluboko pod zem).

naše velmi originální ozdoby

neděle 23. prosince 2012

lalalala.. love you


Ať už o tomhle mém doupěti ví kdokoliv, nenechám se tím znepokojit. Na jednu stranu by bylo možná lepší, kdyby to tady četli všichni, protože mě dokáže opravdu naštvat, když někdo tvrdí, jak moc mě zná a přitom to není pravda. Ovšem problém je v tom, že v těchto mých plkách by se jen sám Satanáš vyznal. Těžko říct, jsem nevyzpytatelná, zamilovaná a milovaná (teď si můžete lámat hlavu), absolutně mimo.

Oslava byla naprosto skvělá, akorát nevím, proč mě bolí celé tělo, mám (už zase!) milion modřin na všech různých místech, bolí mě celá páteř a svaly a všechno. A jak je u mě už zvykem, nejvíce utrpěla má paměť. Pamatuji si velké prd, musím si pogratulovat, opět jsem získala titul idiot dne. Dělala jsem ostudu a překračovala zákon. Ale trika měly úspěch, jabadů, jsem nejšikovnější a kluci nejhodnější.

Dnes jsem nepoužitelná, je mi divně, sotva jsem ozdobila to naše umělé koště, které vlastníme místo vánočního stromku (v Greenpeace by měli radost), jinak spím a lámu si hlavu nad tím, co jsem včera/dneska dělala. Epffff, beru to s nadhledem, kámo.

Fešáci!





pátek 21. prosince 2012

believe me, love me.


Dnes jdu s M. na večeři, zítra na narozeninovou oslavu, v neděli budu mít kocovinu, v pondělí příjde Ježíšek (možná) a v úterý jdu opět pít (Soňo, ach, Soňo..).

Poslední dobou při cestách vlakem ze/do školy usínám. A taky ve škole. Tento týden jsem už párkrát zabrala, ale zvýšené a nepříjemné hlasy vyučujících mě vzbudily.

Mám pocit, že se měním, sama sobě před očima.

Máma je na mě naštvaná.


K tý fotce.
Každý by si měl střežit svou pravou identitu.

Jen takový nápad, mělo to být celé úplně jinak, ale neměla jsem čas ani náladu se s tím prdět. Tak snad příště. Maybe.

Jo. A má to něco vystihnout.




středa 19. prosince 2012

Kuky se vrátil.


Bohužel, žádná skromnost, jak jsem psala v předminulém článku, se nekoná. Dnes jsem šla do H&M s cílem nějaké drobnosti do 200 a vypadla jsem s lodičkama a dvěma páry kalhot, dohromady v přepočtu za...  ach, bože! Jsem nemocná a nenávidím se za to.

Nic nestíhám a nestačím, jsem zaneprázdněná a hrozně unavená z toho všeho lítání odněkud někam a naopak. Nejradši bych se na tu školu už vybodla a byla doma, jenže moji rodiče jsou ze starý školy a nepochopí, že můžu mít na každým předmětu tři absence. Táta mi totiž žádnou omluvenku rozhodně psát nebude!

Teď se s ním hádám a štěkám a ani nevím proč. Hrozně si lezeme na nervy, protože jsme oba naprosto stejní cholerici, kteří si v tak hektickém období nadávají za naprostý voloviny. Ano, je to tak, nebojím se tátoj nadávat, protože on mi nadává taky a naučil mě to v dětství. Jinak je ale naše rodina absolutně normální, jen občas nevím, co je to úcta k rodičům. Jsem drzej spratek, jen to řekněte.

Můj věrný společník Kuky.

pátek 14. prosince 2012

Bad signal


Jediné, co mi může zabránit ve štěstí, jsem já sama. Mám na to speciální nadání, kazit si život svými nepochopitelnými a špatnými rozhodnutími.

A já tuším, že on už to tuší.

Dneska tam stál, zářil tam jako král a my kolem něho chodili a uctívali ho. Černý a majestátný Leo Express.


čtvrtek 13. prosince 2012

Mise dárky - splněna.


Vánoce se blíží stejně rychle jako konec světa (sakra, to nedostanu ty úžasný lodičky) a já už se můžu zlomyslně smát ostatním, kteří nemají nakoupeno ještě ani pro sebe, což já splnila na 1 s *.

Mám se dobře, dnes mám volno, tak jsem balila dárky, prděla se s mašlema a nadávala u toho jako dlaždič. Teď nevím proč jsem to vlastně dělala, když ti dotyční mou snahu v tomto ohledu stejně neocení. Hm, alespoň to lahodí oku.

Jít v tomto hektickém období na poštu vyzvednout balík je akt hodný sebevraždy. Čekala jsem tam snad 20 minut než si milostivý pán vyřídil rekomando a dalších milion věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že Česká pošta provozuje.

A zatím se držím na uzdě, můj adventní kalendář není zcela vyžraný jako každý rok.

A tento rok jsem utratila rekordní částku za dárky. Budu se muset sakra uskromnit.




sobota 8. prosince 2012

MY LIFE IS BORING.


Ve čtvrtek jsem koupila zbytek barev na textil, které mi chyběly a utratila za ně neuvěřitelný peníze. Člověk chce vyrobit dárky vlastníma rukama pomocí kreativity a vyjde to tak draze. Co nadělám, aspoň doufám, že se mi to povede tak, jak předpokládám.

Na víkend nám odjela maminka, ale zítra se vrací. Takže zase tak dlouho pryč není. Vždycky se tu máme s tátou fajn, nic neděláme a flákáme se. Už mám z toho věčného válení kilo nahoře, jenže si zkuste vytáhnout kluka ven v mrazivém počasí. Začíná se mi dělat celulitida (a to jsem se jí tak hezky zbavila, achjo).

Rozhodla jsem se tolik nežárlit (přitom si myslím, že žárlím pouze ve zdravém množství). M. si to přeje, nechápe, že tu holku prostě nemám ráda. On nechápe hodně věcí. Hlavně mě.

Tento víkend je už několikátý, kdy jsem doma. Nikdo nikam nechce jít, nic se neděje, sice je dneska závěrečný ples tanečních, ale moje generace už je na to prý stará. Tak asi budu koukat na Edwarda s Bellou.

A včera mi profesor pochválil mou filozofickou úvahu na téma Život. Konečně nějaký úspěch, to jsem potřebovala.

Stejně se ale necítím nijak dobře. Něco mi chybí.



úterý 4. prosince 2012

random. je. cool.


Čím víc se blíží období zkouškového, tím víc jsem deprimovaná a skeptická. Vím jedno - tuhle školu a zejména fakultu nemám šanci úspěšně dostudovat. Ale zkuste takovou novinu říct doma, to pak bude sekec mazec.

Poslední dobou mám tolik času a zároveň tak málo. Možná to je tím, že víc než půlku dne prospím. Přijedu ze školy > jdu spát > vzbudím se > najím se > umyji se > jdu spát. V úterý, pátek a neděli spíme oba i s M. Spánek se stal naší součástí. Už jsem usla i ve škole, z dokumentu sem stihla úvod a závěrečné titulky. Děkuji pěkně. Prý to ale nebylo ani za mák zajímavý.

Po měsíci a půl pojídání Biosilu plus mám zde první závěry - jediné, co mi roste jako zběsilé, je obočí a řasy.  Vlasy žádná změna, nehty mám pevné odjakživa, takže taky nic nevidím. Ale za šedesát peněz dobrý, ne?

FUJ  aneb zima z balkonu / FUJ aneb zima z okna / kvete / sis

pondělí 26. listopadu 2012

Milý Ježíšku,...


Psaní dopisů a následné strkání jej za okno mě už před pár lety přešlo, i když mi to přijde hrozně hezký, roztomilý a tradiční, ale co si budeme povídat už mi není šest a vím, jak to chodí. Proto už jen "oznamuji" rodičům, co by mi udělalo radost nebo co akutně potřebuji. 

A jelikož je psaní wishlistů a podobných seznamů naprosto cool a in, tak si sem taky jeden přidám, ať jdu zase po dlouhé době trochu s dobou.


1. Nový tričko nebo top - nemusí být zásadně s anglickou vlajkou, i když se mi líbí,
2. Náušnice - opět nemusí být s ang. vlajkou (ne, nejsem magor), ale po dlouhé době mám chuť na nějaké "visací",
3. Náhrdelník - kníry se mi líbí a tenhle bych si přála moc, doufám, že najdu třeba podobný, ale budu mít radost z jakéhokoliv šperku, který pod stromem najdu,
4. Svetr - toto přání jsem si už sama splnila (žluto-zelený z C&A),
5. Oversize mikina - a chci přesně tůůhle (což mám smůlu),
6. Pouzdro na foťák - aby se mi s ním náhodou něco nestalo,
7. Semišový boty na tkaničky - u nás je měli a já je šíleně chci!,
8. Flash disk - jelikož mi tu mou táta zabavil a půjčuje ji v práci kolegům, nemám ted žádnou, díky tati.

A takhle to máte, no. Nejsem zase tak náročná, no ne? Zrcadlovku totiž nepotřebuji.


pátek 23. listopadu 2012

NAZDAR.10 korun.


Sedím se ve škole a čekám na poslední seminář tohoto blbého týdne. A to začal to tak hezky. Ukrutně se nudím, pozoruji okolo procházející lidi a hledám nějaké známé tváře. Marně. Lidí je tu jak opic v zoo ale nikdo, kdo by utišil mou stále stoupající nudu. Začíná být nesnesitelně silná a mám chuť se na ten naprosto nezajímavý, nezáživný a zbytečný seminář vykašlat a jet domů (vstávala jsem v pět, berte v potaz mou únavu). A nemůžu se dočkat na narvaný vlak při zpáteční cestě. Aaargh.


středa 21. listopadu 2012

bang bang, you're dead


Mám se dobře. Po dlouhý době nemám depresivní a negativní myšlenky (ovšem negativní člověk jsem pořád), myslím na hezké věci a na chvíle štěstí, které mě v posledních dnech potkaly, i když jich je minimum.

S M. jsme momentálně v hodně zajímavé fázi našeho vztahu. Není to ani tak zajímavý jako spíš smutný. Mám pocit, že se nám to bortí před očima, ale to bude jen mé zdání, protože on je typ chlapa, který je absolutně nezaujatý a nic ho nevytrhne z tej jeho nálady "vo co go, baby" a "sem hrozně free týpek a nic mě nezajímá". A taky "tvoje problémy bych fakt chtěl mít".

Před pár dny jsem o sobě slyšela, že jsem běhna. Co se o sobě člověk nedozví, je to vtipný. To mám za to, že si neumím najít kamarádky mezi holkama a lezu klukům do zelí.

Dnes mám za úkol napsat na tři A4 úvahu na volitelné téma. Zvolila jsem si téma Život.. život něco. Ještě nevím.

Je možný, aby holka milovala dva kluky zároveň? (furt říkám klukům kluci, ne muži, i když k našemu věku už by se to možná hodilo více, bléé sem stará). Milovat je neuvěřitelně silný slovo, který v sobě nese jakýsi závazek k někomu, něčemu.. neříkám ho, dokud si nejsem stopro jistá.

To je tou situací mezi mnou a M.  NEJSEM SI JISTÁ.

Dnes jsem se na hlavním nádraží města Pardubice rozhodla, že jestli někdy skočím pod vlak, tak skočím pod Leo Express. Ten vlak je totiž osobnost od pohledu. Pendolino už je ojeté pasé.





pátek 16. listopadu 2012

keep moving forward


Od té doby, co jsem na vysokém učení v tom městě hříšných lidí a perníku (teď mám na mysli ten perník, co se konzumuje ústy, ne vnitrožilně), jde to všechno z kopce. Najednou s žádným mým blízkým člověkem nemám ideální vztahy. S jednou z mých tehdy nejlepších kamarádek se nestýkám, nebavím, zmrazily se naše vzájemné sympatie a zájmy. Druhá z nich je věčně sjetá na bůhví čem, ať už je to houbový čaj, éčko nebo špek z fakt dobrýho matroše, ve městě ještě hříšnějších lidí. Třetí, poslední a ta nejlepší, mi zůstala stejně věrná, jako byla před lety, ale teď je to jiné - lepší, jsem její opora a ona moje, protože teď jsme na stejné vlně.

Když se nad tím zamyslím, jsou tu jen dvě varianty. Buď taková změna jako je např. vysoká škola určitý vztah naprosto zazdí a vám nezbude nic jiného než se snažit (a snažit by se měly obě strany) to vše zachránit nebo ten vztah nabude na intenzitě a zesílí. Jaké vztahy převyšují u mne, to je asi nejspíš jasné.

Jak zpívá Svěrák ve své písničce: Neopouštěj staré známé pro nové. Jenže co když vám ti noví dávají mnohem více, než ti staří? Tohle si Zdeňku moc nedomyslel.



středa 14. listopadu 2012

feel again


Latina mi dává solidně zabrat, je to hezký jazyk o tom žádná, ale tak obtížný, to byste nevěřili. To je samá deklinace, ablativ, vokativ, dativ, genitiv, adjektiva a substantiva. Brrr. Neustále "čekuju" svůj bankovní účet (cítím se hrozně důležitě, protože už mám svůj účet - pro mě něco jako další krok k dospělosti, ehm) a pokaždý ho zlostí zavřu, protože stále zeje prázdnotou (kromě mého prvého vkladu, ale to opravdu nestojí za řeč). Letos prostě Vánoce nebudou, ano je to tak. Jo a jestli nakonec budou (což budu nejštastnější na světě), poradíte mi nějaký dárky pro rodinu? A děkuji za pochvalu fotek z minulého článku, akvárko je přítele a je opravdu kouzelný, dokážu se na něj koukat neuvěřitelně dlouho a uklidňuje to mou mysl. Příští článek bude možná již známý a profláknutý tag11, jestli příjdu na 11 zajímavých věcí o mně. Budu muset více zapojit svou kůru mozkovou. Nevím, co je horší, jestli mít ve vlaku naproti sobě kojící romskou ženu nebo pubertální dvojici, která si balí špeka. Bez komentáře. Dnes přidávám pár naprosto nezajímavých všedních fotek.


pondělí 12. listopadu 2012

sweet nothing


Konečně mám nějaké fotky vyfocené novým foťákem. Trochu jsem je upravila, sice fotí hezky, ale zrcadlovka to není.

Téměř celý víkend jsem strávila u M., kde jsme se flákali, koukali na Avatara (ten film miluju), mazlili se s morčátky, pracovali na voliéře, byli u jeho prababičky na návštěvě, jedli jsme (hlavně já), no a taky jsem byla hrozně zklamaná z jeho reakce na můj dárek a tak jsem brečela. Furt mě to od něj mrzí, že si to vyložil úplně blbě a pak jsem byla špatná já.

Dnes jsem do školy nešla, je tam nějaká konference a i když jsem tam nejspíš jít měla, nechtělo se mi. Zítra a v pátek nejdu taky. Tento týden mi absolutně vyhovuje.



čtvrtek 8. listopadu 2012

should I stay or should I go


Včera mi konečně přišel foťák. Je šíleně malý, má kupu funkcí a je jenom můj! Ještě jsem nestihla nic vyfotit, včera jsem přijela až v 17 h., protože jsem v Pardubicích kupovala dárky pro M. k svátku a dneska jsem sice přijela ve 14 h., ale to jsem šla spát, protože jsem usínala už ve vlaku.

Taky mi už 3 dny nešel v pokoji satelit a jelikož lidé ze Skylink s tím nehodlali nic dělat, tak mi dneska naši koupili novou televizi (ta stará už byla totálně přepracovaná), která má zabudovaný set top box. Je placatá, malá a skvěle se na ní kouká. Konečně zas můžu v klidu usínat se Sexem ve městě na Prima Love. Nesnáším, když jsem v pokoji a je ticho. Mám pak špatnou náladu, proto musím mít za každé situace zapnutou televizi, aby tam byl prostě nějaký zvuk. 

Když už jsem se zmínila o těch dárcích pro M., jsem naprosto na dně s mými financemi. Peněženka zeje prázdnotou, mám posledních 150 kč a naprosto netuším, co budu dělat o vánocích a za co koupím dárky pro M. k narozeninám a pro nejlepší kamarádku k narozeninám a k svátku (slavit oboje den po sobě je opravdu nevýhoda, zvlášť pro dárce). Asi si půjčím u kofidisu.

Ale já mám plán a doufám, že výjde.

Zítra mám imatrikulaci. Fakt se na tu šaškárnu netěším a nejraději bych zůstala doma. Navíc ji máme až odpoledne, takže se domů dostanu až bůhví kdy. A ještě ke všemu musím M. vyzvednout ty morčata. 


pondělí 5. listopadu 2012

I've got a war in my mind


Už dva lidi mi v krátké době bodli kudlu do zad. To víte, že vás to vždycky překvapí a zklame, i když to třeba tak trochu čekáte. Je to nepříjemný a ty pocity, co potom následují, jsou tuplem na nic.

Chci, aby tohle špatný období už skončilo, ale tuším, že to dobrý období příjde až s ukončením mého dosavadního (ne)úspěšného studia. Hrozně mě to tam deprimuje, se spolužáky si nemám ani co říct, asi nejsou moje krevní skupina.

Je pravda, že vysoká škola je skrz na skrz prolitá alkoholem, připadá mi, že jiná zábava tam prostě neexistuje. Ale s tím se dalo počítat.

Dneska jsem po dlouhý době do školy nejela sama, ale s milýma známýma tvářema, což mi hned zlepšilo celý den.

Těším se na zítra, až se vyspím a nebudu muset nikam jet. Jen budu čekat až příjde ta "milá" paní z pojištovny a konečně mi poradí. Mně tyhle lidi připadaj hrozně, ale hrozně neschopní!


Naše oblíbená s M.

středa 31. října 2012

What doesn't kill you makes you stronger


Furt jsem taková zmatená a ve vlaku koukám jen hloupě z okna a přemýšlím o tom, co bych měla dělat anebo sním s otevřenýma očima. Nebo vzpomínám a přehrávám si znovu ty fajn okamžiky.

Konečně už vím jaké to je, když máte notebook v posteli, jste na internetu a užíváte si s ním volné chvíle. Je to tak...pohodlný. Díky, tati.

Jinak, co je nového. V neděli jsme s M. slavili 4. výročí, ale o tom už jsem se zmínila. Pozval mě do restaurace (v poslední době zkoušíme všechny restaurace v okolí a nyní to bylo prostě nejlepší) a jako blázen do kuřecího a špenátu jsem si dala plněnou kapsu, yumi. A aby jsme na toto výročí dlouho a "rádi" vzpomínali, doma jsme se pak pohádali. Celkově mi teď M. říká věci, který si má spíš nechat pro sebe. Pomalu mi začíná přetýkat pohár trpělivosti.

Taky mám nový zimní boty. Nestály tisíce a rozhodně nejsou letošním módním hitem, ale mně se líbí. A taky tam měli luxusní vysoký semišky, ale ty mi táta už nechce koupit (věčně nadává, že jestli si myslím, že je botník jenom můj, tak se pletu). Musím to nějak vymyslet a počkat, až budou ještě levnější, už teď totiž byly ve slevě ani ne za 500 (!!!).

Škola opět hrůza, to je už zvykem. Nebaví mě to čím dál víc a jsou na nás čím dál víc přísnější. V latině a řečtině se začínám slušně ztrácet a v tom ostatním jsem ztracená už dávno.

Předevčírem jsem si zkoušela své maturitní šaty jestli se do nich ještě vejdu. Odpověď zní ano a já jsem spokojená.





sobota 27. října 2012

... but I said NO!


Už jste někdy něco nakazovali svému srdci? Srdce a rozum, dvě věci, které by měl normální člověk vlastnit, ale které se taky málokdy na něčem shodnou. Člověk pak prostě NEVÍ.

Ano, přesně to je můj aktuální problém. Srdce něco chce, po něčem vehementně touží, může se rozskočit a rozum zároveň vysílá WARNING! signály do kůry mozkové (s tím zvukem jako když chytne váš antivir trojskýho koně).

Říká se, že se na první lásku nezapomíná. Teda aspoň mně to nejde a to se fakt snažím.

Včera jsem byla po delší době pít. Já a šest kluků. Šest moc fajn kluků se kterýma si rozumím a bylo mi s nima skvěle. Stokrát víc než kdybych byla mezi šesti holkama. Všechno se to změnilo až na střední škole, kde jsem strávila 4 roky vedle mého již nejlepšího kamaráda. Ty 4 roky mě změnily. Hodně. Holky totiž nejsou hodný.



středa 24. října 2012

Still alive.


Ano, stále žiju.

Škola mě naprosto vyčerpává i přesto, že (téměř) každý den končím brzy. Ale ty cesty vlakem jsou mnohem horší než se zdá. Třeba dnes byl vlak z HK tak narvaný, že jsem si málem nesedla. A co teprve cesta MHD od školy na nádraží. Byla jsem přilepená na zadních dveřích a pokaždé, když řidič otevřel dveře jsem málem hodila záda na chodník. Nevím, co to dnes bylo za den? (po půl minutě přemýšlení jsem přišla na to, že mrňousové mají prázdniny). Aaarghh. *pláč*

Nepříjde vám to nespravedlivé, že vysoké školy už nic takového nemají? Divím se, že nám dovolí mít volno alespoň o státních svátcích. Ale tak já vím, že až budu pracovat tak taky nebudu žádné prázdniny mít. Ale neberte mi to! Cítím se poníženě.

Dnes jsem si koupila Biosil Plus, aby mi aspoň ty tři vlasy "děda vševěda" na hlavě zůstaly. Mohl by třeba vyrůst i ten čtvrtý. Ale uvidíme za 2 měsíce.

Jinak v neděli slavíme s M. čtyři roky společného "soužití". Zajdeme si na večeři a bude nám fajn. Když nad tím zauvažuji, vůbec mi to nepříjde, že jsme spolu tak dlouho. Jako dvě naprosto odlišný povahy to přirovnávám k zázraku. Je to hezké a máme se rádi. A k svátku mu koupím dvě morčata.

Poslední dobou vůbec nefotím. Nemám co a taky čekám, až mi příjde ten nový foťák. Podle recenzí na youtube vypadá dobře.

Koupila jsem si nový svetr a nové kalhoty. Podle M. naprosto zbytečné vyhazování peněz (prý mám hadrů dost, ale nevím, kde to sebral - nerozumí tomu). Letos ještě plánuji koupi nových zimních bot a nějaké větší kabely do školy, aby se mi tam vešel asusák. Podle M. ještě větší vyhození peněz (jeho výraz se pomalu mění v nepřístupně nasupený, takže rychle měním téma...).




Moji oblíbenci. Naživo jsou naprosto.. uff.. živí. A já s nima.

středa 17. října 2012

if you're lonely, change your mind..


Škola mi dává zabrat, sice ještě nic nedělám a dělám si z toho srandu, ale začíná mi hořet koudel u zadní celulitidové části mého těla. Neztrácím humor.

Rozhodla jsem se být hrozně cool a drsná jako ostatní lidi na mém fb/okolí/městě. Tak jsem si taky nechala "vytetovat" kérku. Myslím, že jsem teď dost hustá a krutá, žjou džeaa. 


Víte, já nemám ráda ty mláďata, co se stále drží maminčiny sukně a nechají si vytetovat všechno jen proto, aby byly dospělejší, cítily se jako něco víc a tetelily se blahem kdykoliv se jich někdo zeptá pááni ty máš kérku joo, fakt dobrý jakoo. Dnešní mládež je tak šíleně ... já ani nevim, jak bych to měla nazvat. Možná debilní? A hlavně mi neříkejte, že moje generace byla to samý, to teda nebyla a at se klidně propadnu do pekla.

Jinak dnes jsem (jako nikdy předtím) "přitahovala" romské obyvatele. Ráno ve vlaku si ke mně přisedli (čti vecpali) a já se rozhodla, že se raději budu učit latinsky, protože slova typu "ty mrde nečum" nebo "hajzle chceš dostat" ve mně nebudily zrovna milý dojem a kojící romská žena přímo naproti mně už vůbec ne. Navíc držení batolete měla tak hrozné, že jsem každou vteřinou očekávala dětskou šavli na mým světlých džínách. Naštěstí jsem vystoupila dřív, než se tak mohlo stát.


sobota 13. října 2012

TOP 10 - MUSIC



Mé dny začínají mít otravný a stereotypní charakter, tudíž se u mě nic neděje a já koušu do tužky a přemýšlím, co bych vám dnes napsala. Každý den ve vlaku na cestě do i ze školy poslouchám písničky a hraju přitom Solitaire, který mě nedávno naučil M. a já to teď hraju jak smyslů zbavená, přitom ze 40 her jsem vyhrála pouze 4. No, ale to je vlastně jedno. Jen mě napadlo, že vám sem napíši o mých současně nejoblíbenějších kapelách, bez kterých by můj svět byl pouze černobílou kulisou.

středa 10. října 2012

Everybody talks


Včera jsme byli s M. na houbách. Kromě plnýho košíčku jsem si dotáhla pořádnou rýmu, ne rýmičku.

Dnes jsem vstávala do školy až v devět ráno a ve škole byla od 12 do 13:30 hodin, abych se naučila trochu latinsky. Už jsme časovali slovesa a já mám dojem, že se to opravdu nemůžu naučit. Zapínám mozek na maximum. Po latině jsem zašla s kamarádem do kavárny na lattéčko, já si dala kokosový a on karamelový, jen sme si tam nasypali moc cukru, takže to bylo šíleně sladký a kecali a kecali a pak musel na přednášku. A já jela domů.

Pak jsem se stavila na pokecík k doktorovi, abych si zjistila pár informací.

Zítra jen do 12 a pak k babičce na noc. A pak už je pátek. Tento týden mi neuvěřitelně utíká.

Přidávám pár fotek divoké zvěře z M. domova. Hrají: malá kachní, velká kachní, smutný Beňulínek a zvědavé kotě, které už dali pryč.


úterý 9. října 2012

Don't you worry, child..


Čtu řecky a latinsky. Pomalu, nejistě, blbě, zadrhávám se, ale čtu. Cítím se pyšně.

Mám se už o krapet líp. Školu vidím více optimisticky a říkám si, že když se chce, tak to jde. Přemýšlím, jestli jsem si tento obor zvolila správně, ale bez trochu času na to asi nepříjdu. Po probrečeném a depresivním dni jsem si uvědomila, že žádná vysoká škola a milion titulů nestojí za to, abych byla v životě nešťastná. Dokážu žít spojeně i za situace, že budu srovnávat zboží v obchoďáku, mějte tento argument za jakkoliv stupidní, ale já mám v životě jiné priority než kupu peněz a titul z VŠ. Tolik lidí už se na mě kvůli této větě dívalo skrz prsty a to nemluvím o učitelích na střední škole.

Máte rádi noční jízdy vlakem? Jelikož mám každé pondělí školu tak dlouho, že ani večerníček nestíhám, jezdím až za tmy. I přes strach z úchylů a dalších podivných individuí je to zážitek. Koukat ven, vidět všechno a zároveň nic.



Koncert v tomto klipu SHM (mimochodem tu kapelu mám vážně ráda, hodně) musí být taky zážitek jako hrom! Asi si ho napíšu na svůj wishlist :D

 


sobota 6. října 2012

So tired.


Přijedu domů a to jediný, co mám v plánu dělat, je spát spát a spát. Poslední dobou vypadám opravdu dokonale a sexy, v životě jsem neměla takový pneumatiky pod očima a nebyla tak "mrtvá" od pohledu. K tomu mám ryze mužskou nemoc a to rýmičku, tudíž mi teče z nosu jak z niagárských vodopádů.

Mám ráda ty odpoledne, kdy jsme s M. tak unavení, že oba naráz usneme a chrápeme (a to doslova) jak medvědi při zimním spánku až do tý doby, než se jeden z nás vzbudí a řekne, že je čas jet domů. Často si tak nestihneme ani pokecat, prostě to zakápnem a naprosto nic nevnímáme.

Ta škola je (spíš teprve bude) opravdu hodně těžká. Ten, kdo tvrdí, že filozofickou fakultu vystuduje každej hlupák, je opravdu vůl. Je hezký kritizovat něco, s čím nemá dotyčný žádné zkušenosti. A z těch knih, které nám zadali jako povinné, se asi brzo zblázním.

Zítra mám v plánu koncert jedný místní kapely, ale kamarádka se ještě nevymáčkla, takže asi nemá zájem. Celkově mi připadá, že se ke mně kamarádi obracejí zády. Vím, že se všichni rozprchli na vysoký školy a nemají tolik času jako dřív, ale já opravdu nesnáším, když někomu napíšu a on mě totálně ignoruje, i když ho prostě vidím online. Je mi z toho hodně smutno. A tak přemýšlím, že raději budu spát u M., protože on mě momentálně drží nad vodou jako záchranný kruh, u něj mám tu jistotu - že mě nikdy nenechá utonout.


středa 3. října 2012

HELLO, I AM STUPID


První dva dny školy (úterý mám volné, kdybych věděla, kdo má tuto svatost na starosti, líbala bych mu nohy aspoň jeden semestr) bych mohla shrnout do jednoho výstižného slova - HRŮZA.

Od přírody mám tendenci přehánět a jsem paranoidní, ale tohle, lidi, tohle je extrém nad všechny možné (i nemožné) extrémy. Kdykoliv někdo začne probírat látku a "ponoří" se do pro-mě-naprosto-cizích slov, mám pocit, že jsem Alenka a spadla jsem pořádnou ďurou někam, kde rozhodně nemám co dělat, přesto tam čumákuju a nevím si rady.

Dnes jsem poprvé četla latinsky. Měli jsme totiž PRVNÍ cvičení z latiny. A četli jsme. Latinsky. Do you understand?!

Mám pocit, že jsem čím dál víc hloupější. Neumím historii ohledně Římanů, neumím myslet logicky, nikdy jsem nemluvila řecky a pochybuju, že se to za ubohý rok naučím.

Ohledně svého budoucího studia na FF jsem velmi skeptická. Aby toho nebylo málo, tak máme na trati výluku, takže musím jednu zastávku (!!!) jet autobusem a tím naberu 10 minut zpoždění, takže už nestíhám MHD a jentaktak stíhám chodit na přednášky a cvičení a semináře.

Ještě, že mám dva zbývající dny jen krátce. Abych se moc neradovala, náladu mi kazí fakt, že se musím do pondělí naučit psát a říkat řeckou abecedu a do příští středy správně vyslovovat a číst latinské slovíčka.

Zabijte mě někdo, prosím. Ale rizoto v menze, to bylo opravdu dobré.

Pro zasmání dvě legendární fotky staré jako Jeruzalém, na první s nejlepší kamarádkou (tuším 8. nebo 9. třída) a na druhé s M. v tanečních v prváku na střední (to jsme spolu husy ještě moc nepásli). Ano, byla jsem kluk a jak mi bylo fajn! :D




neděle 30. září 2012

Strach.


Pouze když se lidé bojí, zjistí, že jsou pouze lidmi.

Tak zítra mi to začne. Přednášky, cvičení, semináře, usínání při nekonečných hodinách. Vlaky, eMHáDéčko, nezdravé obědy, nuda, nakupování.

Jsem na to zvědavá a zároveň mám šílený strach. Seznamování s cizími lidmi mi jde pouze v případě, že mám v krvi nějakou tu malou promili. Třeba mi becher (nebo dva) po ránu pomůže.

Včerejší večeře s M. byla úžasná. Nečekaně jsem si dala maso a po krátkém zauvažování jsem si objednala vepřový plátek na žampionech, protože ekonomové předvídají zdražení vepřového masa ve všech obchodních řetězcích. Ano, za každé situace myslím ekonomicky a logicky (ehm).


pátek 28. září 2012

NEVER AGAIN


Vyhrála jsem foťák v soutěži Zlaté. Není to zrcadlovka Nikon, po které jsem celým srdcem prahla, ale obyčejně neobyčejný digitální fotoaparát Sony Cyber-Shot DSC-W630 (obrázek zde), který je ale 100x lepší než můj momentální aparát, který mě tak akorát dohání k šílenství. Ani nevíte, jakou mám radost!

Včera jsem šla s kamarádkou zapít ještě moje narozeniny a dopadlo to tak, že jsem se v noci křečovitě držela mísy a s nechutí vyhazovala obsah svého žaludku. Berte prosím mé varování vážně - vždy, když plánujete konzumovat alkohol, pořádně se najezte. Ano, jsem hrozný čuně, ba přímo prase! A tancování na diskotéce, kde bylo pět a půl lidí, no pane bože... Aspoň, že jsme neplatili vstup, na přemlouvání máme fakt talent.

Středeční večeře s M. opět nevyšla, přemýšlím, že ten poukaz snad ani nemyslel vážně, protože už dvakrát a jeho vinou z toho sešlo. Doufám, že dnes se už poštěstí, vždycky jsem potom akorát zklamaná a otrávená.

Včera jsme s našima jeli do Kiku, kde jsem měla v plánu si koupit k mému mini ASUSáku mini myš. Měli posledních pár kusů a žádnou černou, kterou jsem chtěla. Tak mám bílou, hrozně smrdí po chemii, ale světě div se - funguje.

A na nový občance vypadám jak jinak než blbě.




středa 26. září 2012

Don't smoke. ONLY WATERMELON.


Nesnáším ten pocit, když má moje kamarádka problém, se kterým jí prostě nedokážu pomoct ať se snažím jak můžu. Nemám totiž pravomoc poslat jejího kluka někam nebo ho přinejmenším pořádně proplesknout zleva zprava, i když by si to nejradši zasloužil!

Dnes mám v plánu 4 věci:
  • dojít si na úřad pro novou občanku,
  • koupit si v trafice ovocný tabák do vodní dýmky (přemýšlím nad melounem, který jsem už měla a byl výborný a nad ananasem, který jsem ještě neměla, ale velmi mě láká),
  • vyzvednout si pouzdro pro netbooka, který mi už dorazilo,
  • využít poukázku od M. a pořádně se nadlábnout v restauraci. 
 Takže asi tak. Rozvrh už mám udělaný a jsem celkem i spokojená. V pondělí mám od 8 do 18:30 (vopruz na entou, musím si nazkoušet dobrý polohy na spaní), úterý celý volný, ve středu mám pouze hodinu a půl latinu, ve čtvrtek mám od 8 do 12 a v pátek od 8 do 11:30. Áleluja!





úterý 25. září 2012

pondělí 24. září 2012

Happy birthday, S.


Dnes je ten velký slavný den, který se jednou zapíše do dějin jako den narození velké filozofické hvězdy a talentu národa českého Soni Š. (pokud to nevíte, od příštího pondělí začínám studovat Filozofii).

A tak ti Soňo přeji vše nejlepší do budoucna, hodně zdraví, které tě začíná pomalu zlobit stářím, hodně štěstí, které si měla ve větší míře pouze u maturitní zkoušky, ať nejsi tak nervní, psychopatická a duševně nevyrovnaná jako doteď, ať se začneš pořádně učit a poslouchat rodiče, ať přestaneš jíst tolik sladkého nebo budeš mít cukrovku, ať neodmlouváš, nejsi tolik náladová a hlavně ať ti to jde na vysoké škole a máš červený diplom!

A co Soňa dostala za své dvacetileté zlobení?

sobota 22. září 2012

My birthday 1


Mám největší depresi, jakou jsem kdy měla. Neptejte se, jaký byl čtvrteční zápis na vysoký škole. Bylo to strašný a budu ráda, když zvládnu zimní semestr, možná (když se poštěstí) i ten letní. Ale celý 3 roky? Kde to žijete, proboha?! K tomu budu mít rozvrh až tohle pondělí (na mé narozeniny, jak úžasné, nevím jak jim poděkovat) a podle všeho budu ve škole každý den, i v pátek, který jsem doufala, že budu mít volný jako většina studentů na VŠ. Nebudu. Pondělí nejspíš plný od rána do večera. Cítím se hrozně, z celého srdce tam nechci a bojím se jako ještě nikdy. Dneska jsem doma udělala takovou scénu (a navíc se šíleně pohádala s mámou), že si o mně všichni musej myslet bůhvíco nejsem za sraba. Já přece vím, že tuhle situaci si zažilo tisíc mladých lidí, ale já to tak špatně snáším a nechci odejít od rodičů a hlavně od M., se kterým jsem se doteď mohla vidět takřka kdykoliv, když jsem potřebovala. Bude to hrozně velká změna a já na ní nejsem připravená.

Ale ne, nebudu tady neustále brečet nad tím, jak mi něco nevychází podle představ. Každý den není posvícení a vím, že jsou na tom lidi milionkrát hůř než já. Tak z jiného soudku.

V pátek jsme předem slavili moje 20. narozeniny. To číslo mě hrozně děsí, ale co nadělám, nikdo nemládne. Byla tady i sestřička se svým přítelem, M., na chvíli přišla i moje nejlepší kamarádka, která mi přinesla nejúžasnější dort s dárky a samozřejmě naši. Dostala jsem kupu krásných dárků (od M. tedy až v pondělí), dva výborný dorty a nového kamaráda pro studium od rodičů - netbook.

Jinak kromě včerejšího obžerství jsme byli se sestřičkou a M. na procházce, kde jsme nafotili nějaké fotky. Zasmáli jsme se a bylo to super!

Jinak zítra mi M. doladí netbooka a snad už se s ním spřátelím (ty nový Windows 7 jsou docela na *****).

Jsem ráda, že se vám rybičky v minulém článku líbily.


Dort od nejlepší kamarádky. Mňam.

středa 19. září 2012

Nemo už nefrčí, kupte si rejnoka!


Celé včerejší dopoledne jsem jela dokola Mylo Xyloto, polepila jsem si celou skříň konfetama, který jsme si poctivě nakradli a nástěnka zažila zatím největší "refresh" za celý svůj pobyt v mém pokoji. Triko už začíná smrdět, ale bojím se ho dát vyprat, co když tohle co když tamto, snad chápete. Dnes už jsem 2x sjela Parachutes a teď mi tady zní A Rush Of Blood To The Head, přesněji Clocks a já vzpomínám jak to znělo naživo.

Včera jsme byli s M. na výstavě akvarijních ryb v nedalekém městě. Už jsme tam byli vloni a navíc tam vystavují své ryby dva chovatelé, od nichž si M. v minulosti zakoupil nyní své téměř výstavní kusy. Akvárka byly všude, kam můj zrak dosáhl, obyčejné i luxusnější, malé i velké, barevné i obyčejné. Mně jako bláznoj do barev se samozřejmě líbily ty s barevným pískem, ale M. to naopak považuje za vrchol nevkusu a doma by to rozhodně mít nemohl, to jako ani náhodou! Celý den jsem se těšila na Nema, loni tam byl vystavený v malém mořském akvárku a letos jim vzal asi kramle. Zato tam měli hodně malých rejnočků (neboli trnuch, ha, cítím se chytře), takže mám za to, že Nemo už je prostě pasé a jestli chcete být cool, musíte si pořídit rejnoka.

Taky tam měli oddělený pavilon plazů, hmyzu, pavouků a dalších různých pazvířat, kterým zrovna neholduji. Zjistila jsem, že jsem naprosto slepá, protože jsem se musela vždy zeptat jako slabomyslná a smyslu zbavená, kde ta strašilka sakra je?! Když mi někdo odpověděl, hanbou jsem málem lezla do kouta. Kdo by si taky koupil zvíře, které vypadá jako větev? V tom zatraceným akvárku bych ho musela hledat celý den a není jisté, že bych ho vůbec našla (jak jsem se přesvědčila)!

Dole je trochu víc fotek, ale pouze z mobilu.


pondělí 17. září 2012

..when the dream comes true - COLDPLAY


Nevím, co k tomu mám říct. Samozřejmě, že to bylo nejlepší, nejkrásnější, nejdojemnější (ach, Fix You byla prostě... aach), ale tyto slova jsou tak všední, obyčejná, na Coldplay a jejich vystoupení tak slabá a málo vystihující. Abych to mohla opravdu dobře a popravdě popsat, museli byste tam být všichni do jednoho, abyste mě pochopili a věděli, jak to myslím. Tak moc bych přála všem, kteří je milují a chovají k nim hluboký a intenzivní cit ve skrytu duše a srdci jako já, aby je viděli na vlastní oči a zažili tak něco, na co budou vzpomínat celý život se slzami v očích.

Při pohledu na Chrise jsem věděla, že zrovna oni jsou mým lékem na všechno. V okamžiku, kdy začalo hrát intro a oni se pomalu sunuli na podium, mě šíleně bodalo u srdce a byla jsem v takovým tranzu, že jsem zapomněla i dýchat.

Kolikrát za koncert mi vehnali slzy do očí, to vlastně ani nevím. Opravdu dojatá jsem byla u Fix You, Clocks a pokaždé, když z děl vybouchli do vzduchu papírové konfety, já zvedla ruce a koukala se nahoru, jak mi lítají mezi prsty a padají na hlavu. Chtělo se mi přímo umřít štěstím. Světelná show za pomoci svítících náramků, které rozdávali při vstupu do Synot Tip Arény, byla naprostým šokem a skvělým tahem.

Ta energie, která z nich přímo tryskala, byla nepopsatelná. Publikum bylo divoké stejně jako Chris, který za celé vystoupení vyměnil tři trika a bylo vidět, že si to užívá na maximum a dává do toho vše.

Jsem si jistá, že na ně pojedu znovu. Jednou, až na nás zase příjde řada. Kéž bych jim tak mohla za všechno poděkovat, to bych použila i moji jinak nepoužitelnou angličtinu. A jak ráda.

Trochu víc jsem zainvestovala a koupila si tam (hlavně díky ségře, takže díík moc) Coldplay triko, ve kterém bych nejradši i spala, ale jeho vysoká cena a hlavně vzpomínky mi to nedovolí a tak ho vytáhnu opravdu ve výjimečné situaci.


pátek 14. září 2012

Peace.


Už v neděli uvidím Coldplay, pořád tomu nemůžu uvěřit. Nedokážu si představit, že za dva dny je uvidím na vlastní oči, toužím po tom už tak strašně dlouho. Vlastně od té doby, co je poslouchám a to je už, dámy a pánové, nějaký ten pátek.

Včera jsem byla večer s kamarádkou oslavit její maturitu. Asi to byl osud, že jsme šly zrovna včera, protože dnes by jsme leda tak utřely. Tvrdému alkoholu nad 20% neholduji a opilost mladistvých nepodporuji, takže mě to vlastně nechává chladnou. Mnohem raději si dám poctivého českého piváka nebo vinný střik.

Můj milovaný M. mi opět udělal radost. K narozeninám mi koupil malou vodní dýmku, kterou jsem si přála asi dva roky. Cigarety nesnáším, ale vodní dýmku mám ráda, samozřejmě pouze s ovocným tabákem, nestojím o žádné bláznivé nereálné stavy, ono opravdu není o co stát. Bohužel (nebo bohudík?) je M. zásadový a dárky mi dá přesně na mé narozeniny, což je za 10 dní. Jupíjájé.

Zítra se u nás ve městě koná tradiční posvícení, to znamená kupa stánků s dobrotama, divadelní a hudební představení v podobě např. Martina Maxi (muhah), výstava železničních vláčků. Tákže jdu na čumendu.

Dnes vám ukážu pár fotek, na kterých je zřejmá má retardace a pokročilá demence. Jsou z květnové pouti pořádané stranou KSČM :D

Polka, polka, polka, polkaaa.

čtvrtek 13. září 2012

úterý 11. září 2012

UFO trainers.


I kdybyste ste hádali a měli tisíc pokusů, nikdy byste neuhádli co jsem dnes dělala. Byla jsem totiž poprvé v mém životě na samosběru brambor. No řeknu to asi takhle - mám o zážitek víc, bolí mě celý člověk a M. mě musel odvízt domů autem, protože jsem už nebyla schopná osedlat své kolo. Navíc nás chytl déšť, takže jsem byla od bahna i za ušima.

Zítra navštívím s kamarádkou moji střední školu, sice jsem se zařekla, že už tam nikdy nevkročím a jestli ano, tak ať si mě sám ďábel odnese, ale má podpora při její ústní maturitní zkoušce je nezbytná. Věřím, že to zvládne.

Jinak proč ten název článku, chci vám představit moje nejbáječnější, nejlepší, nejpohodlnější a nejoriginálnější boty pod sluncem. Už jsou trochu unavený po tom častém nošení, ale hodlám v nich ťapat navždy. A taky mi je můžete někdo umýt.





pondělí 10. září 2012

Pejskování.


V pátek jsem odjela na víkend k babičce, kde jsem se měla moc fajn a 1000000x líp než doma, kde na mě akorát padají depresivní myšlenky a cítím se špatně. Jenže jen doma mám možnost se vidět s M., takže vnitřně volám o pomoc a navenek jsem spokojená. Občas si připadám, že se přetvařuju a vsadím se, že si to myslíte také. Poslední dobou to není dobré. Nic není dobré a můžu si za to sama.

Trochu jsem fotila sestřiným foťákem naše psice vesmírné a pár dalších věcí, které uveřejním třeba příště.


středa 5. září 2012

(Un)healthy breakfast with AktaX


Včera jsme byli s tátou u babičky (a ségry a nemocnýho dědy) řezat dřevo na zimu, tentokrát je to lepší, můžu se dokonce i hnout a s mírnými bolestmi zvednout ruce nad hlavu.

Navečer jsem pak byla u M., kde mi podrobně vysvětlil svůj plán s výstavbou nové voliéry pro své ptactvo, které je složeno ze dvou andulek (neboli papoušků vlnkovaných) a dvou korel (neboli korel chocholatých). Podle jeho slov to bude naprosto úžasný! Pak sme se nějak dohadovali a skončilo to tak, že sem se šíleně ale fakt šíleně naštvala, když mě vezl domů. Mám strach z rychlých a neuvážených jízd autem, proto jezdím jen s lidmi, o kterých vím, že jsou rozumní a pokud možno nepřekračují zákon (což je pouze táta, M. a občas i švagr), jenže tentokrát jel jak naprostej magor a já si málem nadělala do gatí. A já blbá mu ještě kupuju Skittles, že bych se na něj........!

Posledních pár dní mám problémy s nespavostí, v noci usnu až kolem jedný nebo druhý, takže ráno vypadám opravdu "svěže" ba přímo k zulíbání. Dnes tomu nasadili korunu, když v sedm ráno začly ve vedlejším bytě přes zeď řvát vrtačky (tři najednou) a kladiva a další různé nástroje mně naprosto cizí. Přišlo mi, jako by se mi někdo navrtával do hlavy, mám z toho náladu, že bych je klidně bez výčitek svědomí zavraždila a poté prokazovala svoji nevinu.

Jinak žaludek se mi celkem zklidnil. Snažím se brát všechno s nadhledem a klidem, v rámci možností. Děkuji za vaše komentáře u minulého příspěvku!



Moje extra nejlepší snídaně. A výborná kobliha z Lidlu. A kakajíčko. A nektarinky. Z Lidlu.


Co na to Scullyová? Ten její výraz miluju.



"Muldere, je to dobrý nápad?"



"Scullyová, tady něco nesedí!"

pondělí 3. září 2012

Arghh..


Je mi špatně od žaludku, mám pocit jako bych snědla kilo smažených jater (FUJ, z té představy je mi ještě hůře). Mám pocit, že se mi zmenšil žaludek, k večeři mi stačí krajíc chleba a zasytím se, říct mi tohle někdo před měsícem, budu na tím kroutit hlavou a myslet si své. Zhubla jsem dvě kila, mám ze všeho nervy, všichni lžou a bylo mi řečeno, že mám charisma a jsem výjimečná, o čemž sem neměla do včerejška ani ponětí.

Prostě a jednoduše, nemám se zrovna nejlíp. Ale myslím, že se to brzy hodí zase do pohody.

Mám strašný strach ze školy, když si na to vzpomenu, stáhne se mi žaludek ještě více (chudák) a mám co dělat, abych neběžela a neobjímala mísu.

Připadám si hrozně mladá na to, abych šla na vysokou školu. Vždycky jsem si myslela, že vysokoškoláci jsou připravení, vyspělí a se vším smíření. A zejména chytří.

Jaký byl váš první den ve škole? Tak ráda bych se vrátila na základní nebo střední školu. Zvláštní pocit, být poprvé v tento den doma. Je mi to docela líto...


sobota 1. září 2012

So Easy.


Nesnáším, když příjdu ze zábavy ve tři ráno a o šest hodin později táta zapne vysavač, začne drandit po bytě a první pokoj, který poctí svou návštěvou je samozřejmě ten můj. Mám sto chutí jít spát pod most.

Ta zábava (diskotéka, akce, říkejte tomu jak chcete) byla opravdu dobrá. Když si odmyslím fakt, že si kluci koledovali o pořádnou pranici s nějakýma fakt mrtě nejvíc hustýma týpkama, kterých bylo "šestkrát tolik voe", potom že se M. opil a spal na stole, déšť a mé krapet motající se nohy (ale plné a střízlivé vědomí!), tak to bylo fakt supr.

Mám se fajn, ale mám jeden problém, který mě nutí furt přemýšlet a hlodá mě. Samozřejmě se to týká chlapů, 99% ženských potíží a problémů se týká mužských. Nebo ne?

Jinak doufám, že se všichni těšíte do školy. Já jdu až v říjnu. Oficiálně jsem totiž přijatá ke studiu na univerzitě Pardubice. Děkuji, děkuji mockrát.

Měsíc plný skvělých věcí (zejména mám na mysli koncert COLDPLAY!) může začít!



Poslouchám.