pátek 29. června 2012

Love.


Tak jsem doma, ale zítra zase odjíždím k M. a vrátím se v neděli. Budem slavit prázdniny s jeho rodinou, která je naprosto skvělá.

Ve čtvrtek jsme jeli celá rodina do Pardubic na sestřiny a následně i švagrovy sponze, tj. předávání bakalářských diplomů. Byla sem dojatá, ale nakonec jsem si zachovala vážnou tvář, no dalo to zabrat. Slušelo jim to a jsem na ně opravdu moc pyšná.

Po této velkolepé akci mě naši cestou vyklopili u M., u kterého jsem spala, jak jsem psala. Bylo to super, dnes jsme se koupali v bazénu a šli si zaplavat do "přírodního koupaliště". Bylo to opravdu velmi přírodní, ale žádné sinice (alespoň doufám, kdyby ne, tak to díky mé absenci poznáte).

Asi si říkáte, že spolu s M. trávíme veškerý čas, ale tomu tak není. Nevidíme se každý den, jen poslední dobou jsme spolu častěji než dříve, oba máme od června prázdniny. A je nám spolu hezky, občas mi příjde, že jsme jako sourozenci než jako partneři, ale who cares.

Opravdu nejsem v 6. měsíci a nemám takovej kombajn. Nebo jo?!


pondělí 25. června 2012

fly fly, baby don't cry.


Celý víkend se v naší rodině prožíval ve znamení hádek a psycha. Máma zase dělala scény a hádala se s tátou, klasika. Nejprve v sobotu, což se poměrně brzo uklidnilo, ale teprve včera to mělo ty "správný grády". Táta práskl dveřma a odjel se projet na kole, což mámě připadalo jako "útěk za milenkou" a tak chytla snad ještě většího rapla, ale jelikož už jsem zbyla doma jen já, tak si ho vylila na mě. Ale mě to nechalo naprosto chladnou, přece jen je to jejich problém. Asi o dvě-tři hodiny později táta přijel a dělal jakoby nic. On to umí dobře zahrát do outu a to pokaždý (bez ironie). A bylo ticho po pěšině.

Jelikož jsem už měla včera hlavu jako pátrací balon, šla jsem ven s M. Nejdřív sme čorovali třešně snad po celým městě, pak sme zašli do penáče pro nanuky a sedli jsme si u místního kruháku a koukali na stav českých aut a Martin se mě furt ptal "oktávka nebo superb?". Opět jsem ze sebe udělala debila (síla zvyku, nestěžuju si). Jo a především netuším, kde češi berou peníze na tak krásná auta. Asi všichni vyhrávaj ve sportce.

Jinak si neustále pouštím do uší kapelu Awolnation. Jsou fajn.



sobota 23. června 2012

A tak to má být.


Mám to štěstí, že i když jim jako splašená, razantně netloustnu. Kilečko nebo dvě nahoře opravdu neřeším, jsem zastánkyně krásných kyprých ženských tvarů. Docela často týhle výhody využívám. Takřka denně.

A tak se cpu jako utržená ze řetězu. Jsem spokojená. Miluju jídlo. Ale neumím vařit.
Od čeho jsou pak kuchařky, žejo.




Dneska jsem se koukala asi po stý na film Hon za svobodou (i když jsem musela přežít asi milion nováckých reklam, grrrr). Můžu na něj čučet furt dokola, mám ráda Mandy Moore, je nádherná. Sice filmy takovýchto žánrů zrovna nevyhledávám, příjde mi to furt to samý dokola, ale tenhle film mě vždycky nutí přemýšlet o tom, že bych se mohla klidně hned teď sebrat a jet vlakem třeba do Benátek nebo do Berlína na LoveParade. A bez peněz (který stejně nemám). 


úterý 19. června 2012

JAMROCK 2012


Ta nejlepší akce, nejlepší vzpomínky, léto, pivo, přátelé.

Již po čtvrté jsme navštívili již 5. ročník festivalu JamRock v Žamberku, který se konal  14. - 16. 6. 2012. Každý rok se na něj těším a nedovedu si bez něj léto představit, vždycky mi odstartuje takovou tu tradiční letní náladu a já se tam vyblbnu jako malej harant. 



Letos bylo opravdu úžasný počasí. První den jsme sice strávili v holinkách a bahýnku, ale jelikož nepršelo, na náladě mi to neubralo a poznali jsme naprosto skvělou americkou kapelu Awolnation, jejichž vystoupení považuju za jedno z nejlepších z celého fesťáku. V pátek a sobotu bylo strašný horko a já se nečekaně spálila jak sele na rožni. Nejvíc sem se vyřádila na Vypsaný Fixe, asi jako každý rok. Taky tam vystoupili třeba Wohnouti, Wanastowi Vjecy, Michal Hrůza, Anna K., UDG, No Name, Xindl X, Young Guns, Mandrage a další.

Jídlo a pití tam bylo hrozně drahý, ale jelikož se vždy ubytujeme u mého kamaráda a jeho rodičů, tak nás vždy krmí gulášem a grilovaným masem, prostě ráááj.

Bylo to fakt super, i když možná trošku slabší než předešlý ročníky, ale co.

Dole je pár fotek jen tak pro představu.


Something new.


Na začátku něčeho nového je slušností se nejdříve představit. Proto bych chtěla v několika větách vystihnout můj dosavadní kvalitní a plnohodnotný život.

Jmenuji se Soňa, táhne mi na 20 let a bydlím v činžovním domě v malebném Královehradeckém kraji v blízkosti jednoho z okresních měst.

Právě jsem čerstvě a úspěšně odmaturovala na Obchodní akademii a Střední odborné škole cestovního ruchu, obor Veřejná správa.

Myslím, že jsem celkem milá a přátelská, ale umím být i přesný opak. Jsem náladová, upřímná, přecitlivělá a mám svůj vysněný svět, kde panuje mír a láska. Jsem blázen, občas mám nálady, kdy lezu ostatním na nervy, ale častěji mi na nervy lezou oni.

Moc opravdových přátel nemám, spíš hodně známých. Všechny strčí do kapsy můj přítel a má sestra (její blog je zde), kteří jsou pro mne hodně důležití. Moc ráda se seznamuji s novými lidmi s nedělá mi problém oslovit někoho cizího, když se mi zamlouvá.

Taky asi nebudu přispívat každý den. Jen, když budu chtít. Je mi jasný, že tady nebude moc čtenářů, ale o to mi nejde. Ani sama nevím, o co mi jde. Nevím to ohledně blogu ani ohledně svého života.

To by na začátek mohlo stačit. Jsem to já.