neděle 29. července 2012

sobota 28. července 2012

Surprise


Heč heč, dostala jsem růži. A jen tak! Ráda bych řekla, že je od tajného ctitele, aby to bylo trochu napínavé, ale je od mého M. Pár dní jsme se kočkovali a takhle (úspěšně pro mě) to dopadlo. A nejlepší je, že jsem vyhrála, protože jsem to tentokrát (alelujá) nežehlila já *ďábelský smích*


středa 25. července 2012

23. - 26. 7. 2012


Proč zrovna tyto dny a co vůbec dělám?
Jsem u babičky a ségry a mám se opravdu skvěle.

Pekly jsme šneky a štrůdl, uklízely jsme včelín, byly jsme ve vedlejším městě na nákupu a v knihovně a zpět jsme se dostaly nebezpečně rychle a zběsile autobusem. Dál jsme byly na houbách a já fotila fotky sestřiným fotákem, který je opravdu dobrý a s mým naprosto nesrovnatelný.

Ale zítra odpoledne už jedu domů. Nebo možná až v pátek.

Pár fotek z lesa cestou  do města:





pondělí 23. července 2012

oh, no.


  • Poslední dobou mě naprosto nic nebaví. Jsem otrávená a z drtivé většiny za to mohou ostatní, protože mě všichni za všechno kritizujou a všechno dělám špatně, i když se třeba jen snažím pomoci.
  • Naši mi přivezli bumerang s nápisem KRKONOŠE. Nevím, kdo tento nápad dostal, ale mám dojem, že se mě chtěj co nejdříve zbavit.
  • Začínám pochybovat o tom, že nám to s přítelem vydrží až budu přes týden na vejšce. Nechci na to ani pomyslet.
  • Sobotní oslava kamarádových dvacetin byla řekněme hodně nezáživná.
  • Dnes jedu k babičce za ségrou. Aspoň si odpočinu, těším se.
  • Nedávno jsem koukala na letošní XV. Všesokolský slet a vzpomínala na dobu, kdy jsem i já cvičila hromadnou skladbu na Strahově. Kéž bych to mohla vrátit.



pátek 20. července 2012

prostě žrádlo.


Tak, a zítra je to tu. Den, kterého jsem se obávala a který nadešel nečekaně rychle. Příjezd těch "mocných". Ámen.

Chci vás informovat o pár věcech:
1) piškotový dort se mi náramně povedl (samochvála smrdí, vím, ale u mě se moc často nestává, že se mi jídlo povede), opravdu jsem se překonala a M. mi to pochválil stylem, že dobrou půlku sežral bez mrknutí oka,
2) dnes jsme spolu vařili oběd (kuřecí prsa se sýrovou směsí a bramborem) a bylo to VÝBORNÝ,
3) a do třetice všeho dobrého, jsme hned po upečení kuřecích prsou šoupli do trouby slané šneky, se kterými jsme se patlali dobrou půlhodinu, ale ten výsledek... hmmmm.. za to stál.. (viz foto)

Podtrženo sečteno, naučili jsme se s přítelem tak trochu vařit.

Středeční diskotéka byla nejspíš ta nejhorší za celý můj život. Příští týden asi vynechám, děkuji.

A dnes jsem byla donucena (mou želvou a přítelem) jít do obchodu se zvířaty pro sušený krevety, aby mělo mé zvíře co jíst. Málem mě to zabilo :-D

A zjistila jsem, že náš had je nejspíš hodně slabomyslný a má drahá polovička se ho opravdu bojí.

Jinak zítra slaví můj kamarád dvacetiny, takže to snad bude stát za to.






středa 18. července 2012

Ordinary day.


 Už asi týden mám na čele šílenej kemr (čti: obrovský e-e, který jsem si samozřejmě rozdrápala). Vypadá to příšerně, tak jsem dnes chodila s náplastí na čele. Ano, jsem velmi originální.

Jak jsem psala včera, byla jsem s kamarádkou ve vedlejším městě a hledaly jsme vhodný dárky pro jejího přítele k výročí. Bylo opravdu nenápadný, když jsme v Tescu tajně otvíraly Durex 2v1 masážní a lubrikační gely, ty vůně byly naprosto šílený, ta nejlepší z nich mi připomíná Vánoce. Takže sme ho samozřejmě koupily (jak nečekané).

Zrovna před chvilkou jsem dopatlala již zmiňovaný piškotový dort. No řekněme to takhle - je zajímavý a je v lednici. Tečka.

Pár ordinary fotek:
 

Můj mobilní aparát. Velmi mě irituje.

Jsem dostala. Byla jsem hodná.

Čtu nejlepší knihu. Asi po desáté.

úterý 17. července 2012

happy time.


Měním to! Máme se přímo skvěle! Dvakrát mi za poslední dva dny vyrazil dech - 1) přijel ostříhaný (dlouho jsem ho o to prosila, začínal vypadat jak Tarzan a páchnout... ne to je vtip) a za 2) nám uvařil naprosto výtečný oběd a to špagety s míchanými vajíčky a bylo to mňamozní.

Navečer jsem šla s kamarádkou na pokec a pivečko a skončily jsme v pizzérii. Opět jsem si dala svou oblíbenou špenátovou se smetanou a kuřecím masem, to je prostě láska na celý život. Pak jsme se prošly po městě a já naprosto unavená přišla a teď tu píšu tento velmi smysluplný článek.

Zítra plánuji jít na poštu poslat své odvolání na vysokou a potom pojedu s kamarádkou do vedlejšího města do Tesca, vybrat dárek pro jejího přítele, protože mají výročí. Na nic jiného se prostě nezmůžem, at žije Tesco. Večer opět tradiční středeční diskotéka a alkohol.

A taky zítra plánuju udělat piškotový dort, jsem zvědavá, jak to dopadne.

A taky se starám o kytky. Je to docela fuška, hah.



pondělí 16. července 2012

Hurricane!


Máme se dobře. Včera přijel M., abych tu nebyla tak sama, tak tu spolu hezky hospodaříme a plánujeme, co budeme celý týden vařit a jíst. Navečer půjdeme koupit něco dobrého do Penny, hlavně rohlíky a meloun.

No a teď proč ten název článku. K mým 18. narozeninám mi můj nejlepší kamarád a bývalý spolužák daroval pepřový sprej. Hodně netradiční dárek, že jo, ale udělal mi radost. Už dřív jsme se spolu o těchto věcech bavili a jelikož u nás ve městě je azylový dům (tudíž všude jsou černoši, muslimové, romové, zahalené ženy, vietnamci, korejci, mongolci a bůhví jaká národnost ještě), tak mi jeden pepřový sprej pořídil.



Od té doby ho nosím neustále s sebou, když jdu někam sama a nemám společnost. Přiznejme si, přepadnout či obtěžovat vás může kdykoliv, kdekoliv a kdokoliv, proto je lepší být ready. U nás ve městě (jednou taky u našeho domu, "super" představa) byly párkrát ženy i znásilněny, takže alespoň tato obrana je pro mne neopomenutelná.

sobota 14. července 2012

PUCCA


Dnes ráno naši odjeli na týdenní dovolenou do Krkonoš, tudíž náš mini byteček nyní obývám pouze já, má želva (která mi je neskonale vděčná za vyčištěné akvárko, vidím jí to na očích) a náš milovanej had. Samozřejmě mě máma vzbudila s tisíci připomínkami, úkoly a poučkami typu "Když vaříš, tak neopouštěj kuchyň" nebo "Když někam půjdeš, nezapomeň všechno vypnout a pořádně zamknout". Ale tak samozřejmě, že ji chápu, jen bych prosila více důvěry, děkuji.

Hned po obědě jsem vyrazila na nákup a koupila si všechno, na co jsem měla chuť. Třeba po tisíci letech jsem si koupila nivu a Romadůůr, jsem totiž hodně sýrová a naši zrovna tyhle sýry vůbec nekupují, takže se teď mám dobře. Koupila jsem si broskve, piškoty a zakysanou smetanu, hodlám totiž dělat studený piškotový dort. A taky jsem si koupila šunku, tvrdý sýr a již zmiňovanou nivu, protože plánuji péct listové šneky. Taky mám naloženo 2 kila vepřového masa na grilování, 6 pořádně tlustých plátků, abychom s M. praskli.

A ohledně fotek, tohle triko je moje srdcová záležitost.




Jo a podle mých dosavadních zpráv se děda začíná lepšit, takže třikrát hurá.
Po včerejším rozhovoru s M. to je zase dobrý. Holt jednou musí ustoupit on, jednou já.


čtvrtek 12. července 2012

Difficult.


Tohle období je naprosto šílený, hrozný, těžký, srdcervoucí a tak moc deprimující, že budu mít nabrečeno na deset let dopředu.

Úmrtí v rodině a převoz dědy do jiné nemocnice (snad s kvalitnějšími službami lidstvu) tomu všemu nasadily velkou korunu. A to ani nemluvim o chování mého přítele, je tak strašně divnej. Jen čekám, kdy mi řekne "promiň, ale nemá to cenu".

Už toho mám fakt moc, furt myslím na dědu a říkám si, jak se asi má a na co myslí on. Je to zvláštní člověk se zvláštním smyslem pro humor, ale rozhodně jsem na něj pyšná a i přesto, že je to nevlastní děda, mám ho milionkrát radši než toho vlastního, který ani neví, že žiju.

Ani se mi nechce malovat se, nic se mi nechce. Nedělá mi problém se z ničeho nic rozbrečet, protože mě ze všeho tak bolí u srdce.

Taky máte tendenci, že když si seženete nějakej film, tak si nejdřív pustíte konec a pak si ho teprve pustíte celý? Já to tak dělám, různě překlikávám tak po 20 minutách a vždycky se podívám tak na 2 minuty a zase to přetočím. Jsem jetá a Válečný kůň je úžasný film.


úterý 10. července 2012

the smart ones are always different


Fotky s mou ustřiženou ofinou. Není to žádný zázrak a není to ani moc poznat, takže to berte s rezervou stejně jako mou demenci na fotkách. Hezký den.



pondělí 9. července 2012

We love you more than you know.


Včera sme s M. byli za letošní léto poprvé na místním koupališti, což je skutečný velký chlorovaný bazén plný místních lidí. Bylo to tam fajn a voda byla akorát. Tahali sme se navzájem jak malý děti, potápěli se a já se smála až sem šla ke dnu. Utratila jsem 30 korun za langoš a šli jsme domů (respektive jsme půlku cesty jeli na jednom kole až sme i s tím kolem spadli na zem a narazili si prdele).

Dneska jsem byla u doktora a pak s kamarádkou venku, kde jsme prodrbaly koho se dalo (taková naše klasika) a vedly jsme vážnou debatu o klukách a vysokých školách.

Odpoledne jsem přemýšlela nad nějakou změnou svého vzhledu a tak jsem vzala nůžky a.... ne, neostříhala jsem se nakrátko jako tenkrát, ale ostříhala jsem si svou už krásně dlouhou ofinu (opět) na maličkou ofinečku. Vypadám blbě, úkol splněn, jsem spokojená.



O víkendu jsem dokoukala tenhle film a je naprosto úžasný.

pátek 6. července 2012

YES, BUT...


Všechno má vždycky své ale. Bohužel.

Momentálně jsem psychicky na špatné vlně. Jsem zmatená, šíleně moc a vím, že bych neměla být. Vím, že by mě to mělo nechat naprosto chladnou.

Achjo, chci být šťastná a spokojená jako tenkrát. Ale kdy přesně tenkrát? Byla jsem někdy opravdu nesmírně šťastná? Ale jo, asi byla.

Hrozně o sobě pochybuju a občas se nesmírně nesnáším. Nechápu, co to dělám a jakým stylem žiju svůj život.

Nejradši bych zalezla do postele, usla a vzbudila se až tehdy, kdy by bylo všechno v pořádku jako dřív.


ZAMRAČENO. LOŇSKÁ ZIMA.

 

čtvrtek 5. července 2012

Let's go.



Včera jsme byli za dědou v tý nemocnici. Seklo to tam se mnou a nebýt táty, který mě chytil, mohla jsem si ustlat vedle dědy na JIPce.

Diskotéka byla včera hodně zajímavá, rozhodně nezapomenutelná.

Nevim proč jsem si toho dřív nevšimla, ale v mém okolí jsou fakt pěkní kluci. 

A to říká holka, co je téměř 4 roky šťastně zadaná. To nepochopíš.

Za chvilku jdu s kamarádkou "na jedno". Ano, v létě jsem šílený alkoholik. A kdo taky ne?





úterý 3. července 2012

Míša is not dead!


Však chápete, ne? Nejlepší nanuk.

Dnes ráno tu byla šílená bouřka a já byla sama doma. Nemám z nich strach, ale blbý pocit.

Zítra po "o" jedeme do nemocnice za dědou. Snad se má dobře.

Já byla v nemocnici jen jednou a to v únoru se slepákem, ale bylo to tam hrozně fajn a všichni se o mě starali a byli na mě hodní (až na uklízečku, která mě vždy vzbudila v pět ráno).

Včera jsem začala plést náramek přátelství, ale vypadá hodně zvláštně, nejspíš jsem přišla na úplně nový způsob pletení.



pondělí 2. července 2012

Silenced by the night.


Jsem rudá. Doslova a do písmene. Jsem rudá tvář, spálená, červená, oteklá. Jediné, co mám dáseříci hnědé (samozřejmě oproti ostatním jsem bílá jako ředitelka vápenky) jsou ramena a ruce. Ale už jsem si zvykla, akorát ty narážky ostatních na mou bledou barvu typu "chodíš vůbec ven?" by mohly přestat, není to moc příjemné. Ale Martin mi řekl, že se mu takhle líbím. Potěšilo mě to.

Dnes budu asi muset vyčistit akvárium své želvy. Jmenuje se Fredy!