čtvrtek 12. července 2012

Difficult.


Tohle období je naprosto šílený, hrozný, těžký, srdcervoucí a tak moc deprimující, že budu mít nabrečeno na deset let dopředu.

Úmrtí v rodině a převoz dědy do jiné nemocnice (snad s kvalitnějšími službami lidstvu) tomu všemu nasadily velkou korunu. A to ani nemluvim o chování mého přítele, je tak strašně divnej. Jen čekám, kdy mi řekne "promiň, ale nemá to cenu".

Už toho mám fakt moc, furt myslím na dědu a říkám si, jak se asi má a na co myslí on. Je to zvláštní člověk se zvláštním smyslem pro humor, ale rozhodně jsem na něj pyšná a i přesto, že je to nevlastní děda, mám ho milionkrát radši než toho vlastního, který ani neví, že žiju.

Ani se mi nechce malovat se, nic se mi nechce. Nedělá mi problém se z ničeho nic rozbrečet, protože mě ze všeho tak bolí u srdce.

Taky máte tendenci, že když si seženete nějakej film, tak si nejdřív pustíte konec a pak si ho teprve pustíte celý? Já to tak dělám, různě překlikávám tak po 20 minutách a vždycky se podívám tak na 2 minuty a zase to přetočím. Jsem jetá a Válečný kůň je úžasný film.


4 komentáře:

  1. přeju ti, aby se ta situace co nejdřív zlepšila :/
    určitě se to časem obrátí v dobrý a ty si zase budeš užívat :)

    http://cruel-and-beautiful-world.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. uff, už aby to bylo! děkuji mockrát:)

      Vymazat
  2. Jojo takové stavy mám poslední dny taky.. čím to asi bude? :(

    OdpovědětVymazat
  3. Na konce filmů nekoukám, jsem ráda překvapená. Jeden čas jsem vždy než jsem začala číst knihu otevřela poslední stranu a přečetla si poslední odstavec. Většinou jsem se nic moc nedozvěděla ale alespoň jsem věděla že konce není otevřený a dostanu odpovědi. Pak jsem si ale jednou přečetla celé rozuzlení a celá knížka tím šla do kopru - přišla jsem o moment překvapení. Dneska už to tedy nedělám.

    OdpovědětVymazat