středa 29. srpna 2012

Dreamer.


Za svůj život chci stihnout milionpětsetosmdesátdevět věcí a bojím se, že je všechny nestihnu a smrt si pro mě přijde dřív, než stihnu alespoň polovinu zrealizovat. Sny mě totiž naplňují spokojeností a díky nim si vždy uvědomím, kdo jsem.

Mám tak zvláštní nálady, že nechápu své chování, ať už se jedná o kluka, kterého jsem (čistě náhodně) poznala a je tak milej a hezkej, že se mi zaryl do paměti nebo o to, že jsem smutná, když mi máma nekoupila Granko ale "rádobyGranko", který chutná jako.... no ani to nemám k čemu přirovnat.

Jednou vynaleznu sprchový gel, který člověka umeje, osvěží, bude božsky vonět a navíc... se bude moct jíst. A bude mít různé příchutě. Jako první na seznamu bude meloun a čokoláda, možná i špenát, ale ten by asi neměl takový úspěch.

Chci se znovu naučit řídit, před dvěma lety jsem se to učila poprvé, tak třeba ještě nejsem tak odepsaná, i když řidičák chytá tunu prachu a touží po pozornosti. Jak strašně mi chyběj ty jízdy s nejmilejším panem instruktorem, který mi dával bonpari (jedině červený a zelený, občas i ananasový, když došly červený i zelený). Užili jsme si to, nejspíš, oba dva, protože se svými 5-ti pokusy u zkoušek jsem nezapomenutelná.



Moje vyzubené kafíčko z Orbit. Kobliha byla divná.

úterý 28. srpna 2012

Pro život v pohodě.


Konec prázdnin mě mírně hodně deprimuje, i když bych potencionálně měla chodit do školy až od října (ach ten vysokoškolský život). Září ve mně evokuje depresi (stejně jako celý podzim) a tento můj pocit nevylepšuje ani fakt, že za měsíc přeskočim z -náct na -cet. To abych si už hlídala šediny.

A jsem až po uši zamilovaná do skupiny Toneless, která je nejlepší česká kapela a příjde mi, že je tady hodně podceňována a zapomínána. Proč je tak miluju... možná proto, že mají rádi Coldplay jako já a na jejich hudbě je to vidět slyšet. Jestli si je chcete poslechnout, tady je jejich stránka na Bandzone.

Jentak fotky.








pátek 24. srpna 2012

Jižní Morava II.


Předchozí fotografie byly z prvních dvou dnů, dnešní fotky budou ze dvou posledních a myslím, že jsou také povedenější.


čtvrtek 23. srpna 2012

Dovolená po Česku, to letí!

A vím, co říkám...

...protože dovolená na Moravě byla opravdu úžasná.

 Z důvodu velkého množství fotek budou dva články.

Autokemp Erika, ta chatka s otevřenými dveřmi byla naše. 

středa 15. srpna 2012

Like a smurf!

Poslední tři dny pracuji víc než za celý svůj život (ale bohužel mi za to nikdo neplatí, hííh).

V pondělí jsme byli u babičky dělat dřevo na zimu (ááárgh to byla hrůůza), včera jsem se kvůli tomu nemohla ani hnout a to jsem šla ještě pěšky za přítelem (asi 4 km do kopce, šlapala jsem si po jazyku), kde jsme na poli kradli kukuřici, kterou jsme následně uvařili, osolili a nacpali si břicha, vozil mě na kolečku a taky jsme si prohlídli nově postavený dům, který mají na svědomí jeho příbuzní a je naprosto moderně luxusní a má nejlepší koupelnu, jakou jsem kdy viděla!

Dnes bylo v plánu vymalování záchodu a tak se také stalo, s tátou tu máme nehoráznej bordel, modrá barva je všude (máma nás zabije!) a nemůžu si pomoct, ale s tátou je něco v nepořádku, protože mi strčil do rukou plechovku s barvou a váleček a rozkázal mi: Maluj! Veškeré důležité věci totiž dělá on sám, protože já jsem "nešikovná a k ničemu", kdybyste to náhodou nevěděli.

Zítra odjíždíme na dovolenou s M., vidím to tak, že budeme rádi, když tam vůbec dojedeme. Nakonec jsme vybrali pětidenní dovolenou v chatce na Nových Mlýnech, snad to bude fajn, celkem se těším. Foťák bere přítel, protože má lepší (asi jako všichni), takže nějaké fotky určitě budou.

Takže se mějte, já jdu pokračovat v malování.


sobota 11. srpna 2012

Waiting on the world to change.


Včera naši odjeli na noc pryč, takže jsem pozvala M. s plánem, že si s ním o všem promluvím a udělám razantní rozhodnutí. Bylo to celkem šílený, on je totiž typ chlapa, kterej nerad cokoliv řeší a když už teda musí něco řešit, tak je nervní, hlasitý a hodně nepříjemný. Nakonec to ale dopadlo celkem dobře, nad má očekávání.

Jak mě ve středu překvapil s tím kinem, včera mě překvapil s dovolenou. Ve středu odjíždíme. Kam? To bych taky ráda věděla. Ale na co znát místo, když znáte datum? Prostě se hoďte do pohodyyy, osmažte řízky, vemte batoh, kolo a jděte čekat na vlak, který jede do stanice NĚKAM.

Mám tu připravený víkendový oddych v podobě mých oblíbených interpretů a jejich šlágrů, který můžu poslouchat třeba týden vkuse a furt si je budu s radostí broukat. Třeba poznáte něco nového, doporučuji si je pustit, ale jinak si dělejte co chcete (ale hlavně to dělejte s chutí a úsměvem).


čtvrtek 9. srpna 2012

Alcohol free


Vím, že na všechny musím působit hrozně negativně a depresivně, ale jde o to, že jsem hrozně divný člověk.

Včera jsem se trochu opila a bavila se. Neměla jsem ji jak z praku, jen to bylo prostě fajn.

Jenže teď se vůbec necítím fajn. A víte proč?

Protože chlapi jsou svině. A ženský někdy taky, ale chlapi víc. A taky je mi docela špatně.

Odpoledne jedu do HK s mým nejmilovanějším M. Zamluvil dvojsedačku na Dobu ledovou 4. Juchů.

Mějte se fajn a nepijte alkohol. S.


Moje extra zaprášená kytarka. Dělá mi tu společnost.

středa 8. srpna 2012

Hope of deliverance


Poslední dny nemám do čeho píchnout. M. je každý den v práci, kamarádi rozprchlí, olympiáda už mě moc nebaví.. Tak se snažím hodně číst, což mi na jednu stranu strašně chybělo (zápřah ve škole, matura a ták).

Včera jsem měla takový psycho den, vybrečela jsem se příteli a řekla mu vše, co mě tížilo poslední 4 roky v souvislosti se střední školou. Jsem ráda, že mě pochopil a myslím, že teď na mě bude nahlížet asi trochu jinak než předtím. Ten, kdo byl pár let nešťastný na střední nebo základní škole, mě asi pochopí.

Byla jsem v takovém rozpoložení, že bych ze sebe vysypala všechno, i tu jednu věc, kterou střežím ve svý hlavě jako cenný poklad, přitom to je věc, která mě za celý dospívání nejvíc změnila a za kterou se stydím. Ale to vyšlu na svět až budu cítit, že jsem připravená a až budu vědět, že je to za konečně mnou.







pondělí 6. srpna 2012

We no speak Americano


Nechci mluvit o kdysi profláklým songu, který nesnáším asi stejně jako prázdnou ledničku, ale o supr triku, který jsem doma našla a přemýšlím, jakou změnou ho "osvěžit". Asi zaúkoluju mámu a její šicí stroj, aby se moc nenudila. Poslední dobou mě totiž šíleně.... leze na nervy.

Myslím, že jako tílko by to vypadalo hodně dobře.


pátek 3. srpna 2012

I need pink pencil, please..


Často si připadám jak zabržděný malý dítě s IQ 50 a přitom mi táhne na dvacet, jdu na vysokou školu a před x lety měly ženy v mém věku zaděláno. Jsem divná?

Důkazem mé momentální slabomyslnosti a mírné debility (vše je spojeno s mým vnitřním nevyrovnaným stavem a pošramocenou psychikou) jsou činnosti, které provozuji a při kterých ostatním připadám jak spadlá z višně nebo rovnou z Marsu. Protože vymalovat si omalovánky v mém věku, to je přece naprosto, ale naprosto absurdní, nemyslíte? Svět jde tak rychle kupředu, že zapomínáme na věci, které nám dělají radost a přináší uspokojení (není nad pocit, když precizně vymalujete obrázek bez "přetahování")!

A proč vůbec dělat věci, které se od vás (a vašeho věku) očekávají?




středa 1. srpna 2012

Procházka.


Od pondělka do dneška jsem byla zase u babičky.

Cítím se tam úplně jinak než tady, tak volněji a lépe. To tady ve městě mám po většinu dní špatnou náladu, kdekomu odsekávám a jsem řekněme nešťastná, protože na mě přátelé po většinu času hází bobky.

A tak jsme se ségrou byly v úterý na procházce po té malé dědině a bylo nám fajn. Fotily jsme, smály se a večer jsme ještě oslavovaly narozeniny mého švagra (23) u jeho rodinky, která též bydlí v té malé dědině. Takže asi tak.

Supr blbě zaostření daňci.
Trochu lépe zaostření daňci.