neděle 30. září 2012

Strach.


Pouze když se lidé bojí, zjistí, že jsou pouze lidmi.

Tak zítra mi to začne. Přednášky, cvičení, semináře, usínání při nekonečných hodinách. Vlaky, eMHáDéčko, nezdravé obědy, nuda, nakupování.

Jsem na to zvědavá a zároveň mám šílený strach. Seznamování s cizími lidmi mi jde pouze v případě, že mám v krvi nějakou tu malou promili. Třeba mi becher (nebo dva) po ránu pomůže.

Včerejší večeře s M. byla úžasná. Nečekaně jsem si dala maso a po krátkém zauvažování jsem si objednala vepřový plátek na žampionech, protože ekonomové předvídají zdražení vepřového masa ve všech obchodních řetězcích. Ano, za každé situace myslím ekonomicky a logicky (ehm).


pátek 28. září 2012

NEVER AGAIN


Vyhrála jsem foťák v soutěži Zlaté. Není to zrcadlovka Nikon, po které jsem celým srdcem prahla, ale obyčejně neobyčejný digitální fotoaparát Sony Cyber-Shot DSC-W630 (obrázek zde), který je ale 100x lepší než můj momentální aparát, který mě tak akorát dohání k šílenství. Ani nevíte, jakou mám radost!

Včera jsem šla s kamarádkou zapít ještě moje narozeniny a dopadlo to tak, že jsem se v noci křečovitě držela mísy a s nechutí vyhazovala obsah svého žaludku. Berte prosím mé varování vážně - vždy, když plánujete konzumovat alkohol, pořádně se najezte. Ano, jsem hrozný čuně, ba přímo prase! A tancování na diskotéce, kde bylo pět a půl lidí, no pane bože... Aspoň, že jsme neplatili vstup, na přemlouvání máme fakt talent.

Středeční večeře s M. opět nevyšla, přemýšlím, že ten poukaz snad ani nemyslel vážně, protože už dvakrát a jeho vinou z toho sešlo. Doufám, že dnes se už poštěstí, vždycky jsem potom akorát zklamaná a otrávená.

Včera jsme s našima jeli do Kiku, kde jsem měla v plánu si koupit k mému mini ASUSáku mini myš. Měli posledních pár kusů a žádnou černou, kterou jsem chtěla. Tak mám bílou, hrozně smrdí po chemii, ale světě div se - funguje.

A na nový občance vypadám jak jinak než blbě.




středa 26. září 2012

Don't smoke. ONLY WATERMELON.


Nesnáším ten pocit, když má moje kamarádka problém, se kterým jí prostě nedokážu pomoct ať se snažím jak můžu. Nemám totiž pravomoc poslat jejího kluka někam nebo ho přinejmenším pořádně proplesknout zleva zprava, i když by si to nejradši zasloužil!

Dnes mám v plánu 4 věci:
  • dojít si na úřad pro novou občanku,
  • koupit si v trafice ovocný tabák do vodní dýmky (přemýšlím nad melounem, který jsem už měla a byl výborný a nad ananasem, který jsem ještě neměla, ale velmi mě láká),
  • vyzvednout si pouzdro pro netbooka, který mi už dorazilo,
  • využít poukázku od M. a pořádně se nadlábnout v restauraci. 
 Takže asi tak. Rozvrh už mám udělaný a jsem celkem i spokojená. V pondělí mám od 8 do 18:30 (vopruz na entou, musím si nazkoušet dobrý polohy na spaní), úterý celý volný, ve středu mám pouze hodinu a půl latinu, ve čtvrtek mám od 8 do 12 a v pátek od 8 do 11:30. Áleluja!





úterý 25. září 2012

pondělí 24. září 2012

Happy birthday, S.


Dnes je ten velký slavný den, který se jednou zapíše do dějin jako den narození velké filozofické hvězdy a talentu národa českého Soni Š. (pokud to nevíte, od příštího pondělí začínám studovat Filozofii).

A tak ti Soňo přeji vše nejlepší do budoucna, hodně zdraví, které tě začíná pomalu zlobit stářím, hodně štěstí, které si měla ve větší míře pouze u maturitní zkoušky, ať nejsi tak nervní, psychopatická a duševně nevyrovnaná jako doteď, ať se začneš pořádně učit a poslouchat rodiče, ať přestaneš jíst tolik sladkého nebo budeš mít cukrovku, ať neodmlouváš, nejsi tolik náladová a hlavně ať ti to jde na vysoké škole a máš červený diplom!

A co Soňa dostala za své dvacetileté zlobení?

sobota 22. září 2012

My birthday 1


Mám největší depresi, jakou jsem kdy měla. Neptejte se, jaký byl čtvrteční zápis na vysoký škole. Bylo to strašný a budu ráda, když zvládnu zimní semestr, možná (když se poštěstí) i ten letní. Ale celý 3 roky? Kde to žijete, proboha?! K tomu budu mít rozvrh až tohle pondělí (na mé narozeniny, jak úžasné, nevím jak jim poděkovat) a podle všeho budu ve škole každý den, i v pátek, který jsem doufala, že budu mít volný jako většina studentů na VŠ. Nebudu. Pondělí nejspíš plný od rána do večera. Cítím se hrozně, z celého srdce tam nechci a bojím se jako ještě nikdy. Dneska jsem doma udělala takovou scénu (a navíc se šíleně pohádala s mámou), že si o mně všichni musej myslet bůhvíco nejsem za sraba. Já přece vím, že tuhle situaci si zažilo tisíc mladých lidí, ale já to tak špatně snáším a nechci odejít od rodičů a hlavně od M., se kterým jsem se doteď mohla vidět takřka kdykoliv, když jsem potřebovala. Bude to hrozně velká změna a já na ní nejsem připravená.

Ale ne, nebudu tady neustále brečet nad tím, jak mi něco nevychází podle představ. Každý den není posvícení a vím, že jsou na tom lidi milionkrát hůř než já. Tak z jiného soudku.

V pátek jsme předem slavili moje 20. narozeniny. To číslo mě hrozně děsí, ale co nadělám, nikdo nemládne. Byla tady i sestřička se svým přítelem, M., na chvíli přišla i moje nejlepší kamarádka, která mi přinesla nejúžasnější dort s dárky a samozřejmě naši. Dostala jsem kupu krásných dárků (od M. tedy až v pondělí), dva výborný dorty a nového kamaráda pro studium od rodičů - netbook.

Jinak kromě včerejšího obžerství jsme byli se sestřičkou a M. na procházce, kde jsme nafotili nějaké fotky. Zasmáli jsme se a bylo to super!

Jinak zítra mi M. doladí netbooka a snad už se s ním spřátelím (ty nový Windows 7 jsou docela na *****).

Jsem ráda, že se vám rybičky v minulém článku líbily.


Dort od nejlepší kamarádky. Mňam.

středa 19. září 2012

Nemo už nefrčí, kupte si rejnoka!


Celé včerejší dopoledne jsem jela dokola Mylo Xyloto, polepila jsem si celou skříň konfetama, který jsme si poctivě nakradli a nástěnka zažila zatím největší "refresh" za celý svůj pobyt v mém pokoji. Triko už začíná smrdět, ale bojím se ho dát vyprat, co když tohle co když tamto, snad chápete. Dnes už jsem 2x sjela Parachutes a teď mi tady zní A Rush Of Blood To The Head, přesněji Clocks a já vzpomínám jak to znělo naživo.

Včera jsme byli s M. na výstavě akvarijních ryb v nedalekém městě. Už jsme tam byli vloni a navíc tam vystavují své ryby dva chovatelé, od nichž si M. v minulosti zakoupil nyní své téměř výstavní kusy. Akvárka byly všude, kam můj zrak dosáhl, obyčejné i luxusnější, malé i velké, barevné i obyčejné. Mně jako bláznoj do barev se samozřejmě líbily ty s barevným pískem, ale M. to naopak považuje za vrchol nevkusu a doma by to rozhodně mít nemohl, to jako ani náhodou! Celý den jsem se těšila na Nema, loni tam byl vystavený v malém mořském akvárku a letos jim vzal asi kramle. Zato tam měli hodně malých rejnočků (neboli trnuch, ha, cítím se chytře), takže mám za to, že Nemo už je prostě pasé a jestli chcete být cool, musíte si pořídit rejnoka.

Taky tam měli oddělený pavilon plazů, hmyzu, pavouků a dalších různých pazvířat, kterým zrovna neholduji. Zjistila jsem, že jsem naprosto slepá, protože jsem se musela vždy zeptat jako slabomyslná a smyslu zbavená, kde ta strašilka sakra je?! Když mi někdo odpověděl, hanbou jsem málem lezla do kouta. Kdo by si taky koupil zvíře, které vypadá jako větev? V tom zatraceným akvárku bych ho musela hledat celý den a není jisté, že bych ho vůbec našla (jak jsem se přesvědčila)!

Dole je trochu víc fotek, ale pouze z mobilu.


pondělí 17. září 2012

..when the dream comes true - COLDPLAY


Nevím, co k tomu mám říct. Samozřejmě, že to bylo nejlepší, nejkrásnější, nejdojemnější (ach, Fix You byla prostě... aach), ale tyto slova jsou tak všední, obyčejná, na Coldplay a jejich vystoupení tak slabá a málo vystihující. Abych to mohla opravdu dobře a popravdě popsat, museli byste tam být všichni do jednoho, abyste mě pochopili a věděli, jak to myslím. Tak moc bych přála všem, kteří je milují a chovají k nim hluboký a intenzivní cit ve skrytu duše a srdci jako já, aby je viděli na vlastní oči a zažili tak něco, na co budou vzpomínat celý život se slzami v očích.

Při pohledu na Chrise jsem věděla, že zrovna oni jsou mým lékem na všechno. V okamžiku, kdy začalo hrát intro a oni se pomalu sunuli na podium, mě šíleně bodalo u srdce a byla jsem v takovým tranzu, že jsem zapomněla i dýchat.

Kolikrát za koncert mi vehnali slzy do očí, to vlastně ani nevím. Opravdu dojatá jsem byla u Fix You, Clocks a pokaždé, když z děl vybouchli do vzduchu papírové konfety, já zvedla ruce a koukala se nahoru, jak mi lítají mezi prsty a padají na hlavu. Chtělo se mi přímo umřít štěstím. Světelná show za pomoci svítících náramků, které rozdávali při vstupu do Synot Tip Arény, byla naprostým šokem a skvělým tahem.

Ta energie, která z nich přímo tryskala, byla nepopsatelná. Publikum bylo divoké stejně jako Chris, který za celé vystoupení vyměnil tři trika a bylo vidět, že si to užívá na maximum a dává do toho vše.

Jsem si jistá, že na ně pojedu znovu. Jednou, až na nás zase příjde řada. Kéž bych jim tak mohla za všechno poděkovat, to bych použila i moji jinak nepoužitelnou angličtinu. A jak ráda.

Trochu víc jsem zainvestovala a koupila si tam (hlavně díky ségře, takže díík moc) Coldplay triko, ve kterém bych nejradši i spala, ale jeho vysoká cena a hlavně vzpomínky mi to nedovolí a tak ho vytáhnu opravdu ve výjimečné situaci.


pátek 14. září 2012

Peace.


Už v neděli uvidím Coldplay, pořád tomu nemůžu uvěřit. Nedokážu si představit, že za dva dny je uvidím na vlastní oči, toužím po tom už tak strašně dlouho. Vlastně od té doby, co je poslouchám a to je už, dámy a pánové, nějaký ten pátek.

Včera jsem byla večer s kamarádkou oslavit její maturitu. Asi to byl osud, že jsme šly zrovna včera, protože dnes by jsme leda tak utřely. Tvrdému alkoholu nad 20% neholduji a opilost mladistvých nepodporuji, takže mě to vlastně nechává chladnou. Mnohem raději si dám poctivého českého piváka nebo vinný střik.

Můj milovaný M. mi opět udělal radost. K narozeninám mi koupil malou vodní dýmku, kterou jsem si přála asi dva roky. Cigarety nesnáším, ale vodní dýmku mám ráda, samozřejmě pouze s ovocným tabákem, nestojím o žádné bláznivé nereálné stavy, ono opravdu není o co stát. Bohužel (nebo bohudík?) je M. zásadový a dárky mi dá přesně na mé narozeniny, což je za 10 dní. Jupíjájé.

Zítra se u nás ve městě koná tradiční posvícení, to znamená kupa stánků s dobrotama, divadelní a hudební představení v podobě např. Martina Maxi (muhah), výstava železničních vláčků. Tákže jdu na čumendu.

Dnes vám ukážu pár fotek, na kterých je zřejmá má retardace a pokročilá demence. Jsou z květnové pouti pořádané stranou KSČM :D

Polka, polka, polka, polkaaa.

čtvrtek 13. září 2012

úterý 11. září 2012

UFO trainers.


I kdybyste ste hádali a měli tisíc pokusů, nikdy byste neuhádli co jsem dnes dělala. Byla jsem totiž poprvé v mém životě na samosběru brambor. No řeknu to asi takhle - mám o zážitek víc, bolí mě celý člověk a M. mě musel odvízt domů autem, protože jsem už nebyla schopná osedlat své kolo. Navíc nás chytl déšť, takže jsem byla od bahna i za ušima.

Zítra navštívím s kamarádkou moji střední školu, sice jsem se zařekla, že už tam nikdy nevkročím a jestli ano, tak ať si mě sám ďábel odnese, ale má podpora při její ústní maturitní zkoušce je nezbytná. Věřím, že to zvládne.

Jinak proč ten název článku, chci vám představit moje nejbáječnější, nejlepší, nejpohodlnější a nejoriginálnější boty pod sluncem. Už jsou trochu unavený po tom častém nošení, ale hodlám v nich ťapat navždy. A taky mi je můžete někdo umýt.





pondělí 10. září 2012

Pejskování.


V pátek jsem odjela na víkend k babičce, kde jsem se měla moc fajn a 1000000x líp než doma, kde na mě akorát padají depresivní myšlenky a cítím se špatně. Jenže jen doma mám možnost se vidět s M., takže vnitřně volám o pomoc a navenek jsem spokojená. Občas si připadám, že se přetvařuju a vsadím se, že si to myslíte také. Poslední dobou to není dobré. Nic není dobré a můžu si za to sama.

Trochu jsem fotila sestřiným foťákem naše psice vesmírné a pár dalších věcí, které uveřejním třeba příště.


středa 5. září 2012

(Un)healthy breakfast with AktaX


Včera jsme byli s tátou u babičky (a ségry a nemocnýho dědy) řezat dřevo na zimu, tentokrát je to lepší, můžu se dokonce i hnout a s mírnými bolestmi zvednout ruce nad hlavu.

Navečer jsem pak byla u M., kde mi podrobně vysvětlil svůj plán s výstavbou nové voliéry pro své ptactvo, které je složeno ze dvou andulek (neboli papoušků vlnkovaných) a dvou korel (neboli korel chocholatých). Podle jeho slov to bude naprosto úžasný! Pak sme se nějak dohadovali a skončilo to tak, že sem se šíleně ale fakt šíleně naštvala, když mě vezl domů. Mám strach z rychlých a neuvážených jízd autem, proto jezdím jen s lidmi, o kterých vím, že jsou rozumní a pokud možno nepřekračují zákon (což je pouze táta, M. a občas i švagr), jenže tentokrát jel jak naprostej magor a já si málem nadělala do gatí. A já blbá mu ještě kupuju Skittles, že bych se na něj........!

Posledních pár dní mám problémy s nespavostí, v noci usnu až kolem jedný nebo druhý, takže ráno vypadám opravdu "svěže" ba přímo k zulíbání. Dnes tomu nasadili korunu, když v sedm ráno začly ve vedlejším bytě přes zeď řvát vrtačky (tři najednou) a kladiva a další různé nástroje mně naprosto cizí. Přišlo mi, jako by se mi někdo navrtával do hlavy, mám z toho náladu, že bych je klidně bez výčitek svědomí zavraždila a poté prokazovala svoji nevinu.

Jinak žaludek se mi celkem zklidnil. Snažím se brát všechno s nadhledem a klidem, v rámci možností. Děkuji za vaše komentáře u minulého příspěvku!



Moje extra nejlepší snídaně. A výborná kobliha z Lidlu. A kakajíčko. A nektarinky. Z Lidlu.


Co na to Scullyová? Ten její výraz miluju.



"Muldere, je to dobrý nápad?"



"Scullyová, tady něco nesedí!"

pondělí 3. září 2012

Arghh..


Je mi špatně od žaludku, mám pocit jako bych snědla kilo smažených jater (FUJ, z té představy je mi ještě hůře). Mám pocit, že se mi zmenšil žaludek, k večeři mi stačí krajíc chleba a zasytím se, říct mi tohle někdo před měsícem, budu na tím kroutit hlavou a myslet si své. Zhubla jsem dvě kila, mám ze všeho nervy, všichni lžou a bylo mi řečeno, že mám charisma a jsem výjimečná, o čemž sem neměla do včerejška ani ponětí.

Prostě a jednoduše, nemám se zrovna nejlíp. Ale myslím, že se to brzy hodí zase do pohody.

Mám strašný strach ze školy, když si na to vzpomenu, stáhne se mi žaludek ještě více (chudák) a mám co dělat, abych neběžela a neobjímala mísu.

Připadám si hrozně mladá na to, abych šla na vysokou školu. Vždycky jsem si myslela, že vysokoškoláci jsou připravení, vyspělí a se vším smíření. A zejména chytří.

Jaký byl váš první den ve škole? Tak ráda bych se vrátila na základní nebo střední školu. Zvláštní pocit, být poprvé v tento den doma. Je mi to docela líto...


sobota 1. září 2012

So Easy.


Nesnáším, když příjdu ze zábavy ve tři ráno a o šest hodin později táta zapne vysavač, začne drandit po bytě a první pokoj, který poctí svou návštěvou je samozřejmě ten můj. Mám sto chutí jít spát pod most.

Ta zábava (diskotéka, akce, říkejte tomu jak chcete) byla opravdu dobrá. Když si odmyslím fakt, že si kluci koledovali o pořádnou pranici s nějakýma fakt mrtě nejvíc hustýma týpkama, kterých bylo "šestkrát tolik voe", potom že se M. opil a spal na stole, déšť a mé krapet motající se nohy (ale plné a střízlivé vědomí!), tak to bylo fakt supr.

Mám se fajn, ale mám jeden problém, který mě nutí furt přemýšlet a hlodá mě. Samozřejmě se to týká chlapů, 99% ženských potíží a problémů se týká mužských. Nebo ne?

Jinak doufám, že se všichni těšíte do školy. Já jdu až v říjnu. Oficiálně jsem totiž přijatá ke studiu na univerzitě Pardubice. Děkuji, děkuji mockrát.

Měsíc plný skvělých věcí (zejména mám na mysli koncert COLDPLAY!) může začít!



Poslouchám.