středa 31. října 2012

What doesn't kill you makes you stronger


Furt jsem taková zmatená a ve vlaku koukám jen hloupě z okna a přemýšlím o tom, co bych měla dělat anebo sním s otevřenýma očima. Nebo vzpomínám a přehrávám si znovu ty fajn okamžiky.

Konečně už vím jaké to je, když máte notebook v posteli, jste na internetu a užíváte si s ním volné chvíle. Je to tak...pohodlný. Díky, tati.

Jinak, co je nového. V neděli jsme s M. slavili 4. výročí, ale o tom už jsem se zmínila. Pozval mě do restaurace (v poslední době zkoušíme všechny restaurace v okolí a nyní to bylo prostě nejlepší) a jako blázen do kuřecího a špenátu jsem si dala plněnou kapsu, yumi. A aby jsme na toto výročí dlouho a "rádi" vzpomínali, doma jsme se pak pohádali. Celkově mi teď M. říká věci, který si má spíš nechat pro sebe. Pomalu mi začíná přetýkat pohár trpělivosti.

Taky mám nový zimní boty. Nestály tisíce a rozhodně nejsou letošním módním hitem, ale mně se líbí. A taky tam měli luxusní vysoký semišky, ale ty mi táta už nechce koupit (věčně nadává, že jestli si myslím, že je botník jenom můj, tak se pletu). Musím to nějak vymyslet a počkat, až budou ještě levnější, už teď totiž byly ve slevě ani ne za 500 (!!!).

Škola opět hrůza, to je už zvykem. Nebaví mě to čím dál víc a jsou na nás čím dál víc přísnější. V latině a řečtině se začínám slušně ztrácet a v tom ostatním jsem ztracená už dávno.

Předevčírem jsem si zkoušela své maturitní šaty jestli se do nich ještě vejdu. Odpověď zní ano a já jsem spokojená.





sobota 27. října 2012

... but I said NO!


Už jste někdy něco nakazovali svému srdci? Srdce a rozum, dvě věci, které by měl normální člověk vlastnit, ale které se taky málokdy na něčem shodnou. Člověk pak prostě NEVÍ.

Ano, přesně to je můj aktuální problém. Srdce něco chce, po něčem vehementně touží, může se rozskočit a rozum zároveň vysílá WARNING! signály do kůry mozkové (s tím zvukem jako když chytne váš antivir trojskýho koně).

Říká se, že se na první lásku nezapomíná. Teda aspoň mně to nejde a to se fakt snažím.

Včera jsem byla po delší době pít. Já a šest kluků. Šest moc fajn kluků se kterýma si rozumím a bylo mi s nima skvěle. Stokrát víc než kdybych byla mezi šesti holkama. Všechno se to změnilo až na střední škole, kde jsem strávila 4 roky vedle mého již nejlepšího kamaráda. Ty 4 roky mě změnily. Hodně. Holky totiž nejsou hodný.



středa 24. října 2012

Still alive.


Ano, stále žiju.

Škola mě naprosto vyčerpává i přesto, že (téměř) každý den končím brzy. Ale ty cesty vlakem jsou mnohem horší než se zdá. Třeba dnes byl vlak z HK tak narvaný, že jsem si málem nesedla. A co teprve cesta MHD od školy na nádraží. Byla jsem přilepená na zadních dveřích a pokaždé, když řidič otevřel dveře jsem málem hodila záda na chodník. Nevím, co to dnes bylo za den? (po půl minutě přemýšlení jsem přišla na to, že mrňousové mají prázdniny). Aaarghh. *pláč*

Nepříjde vám to nespravedlivé, že vysoké školy už nic takového nemají? Divím se, že nám dovolí mít volno alespoň o státních svátcích. Ale tak já vím, že až budu pracovat tak taky nebudu žádné prázdniny mít. Ale neberte mi to! Cítím se poníženě.

Dnes jsem si koupila Biosil Plus, aby mi aspoň ty tři vlasy "děda vševěda" na hlavě zůstaly. Mohl by třeba vyrůst i ten čtvrtý. Ale uvidíme za 2 měsíce.

Jinak v neděli slavíme s M. čtyři roky společného "soužití". Zajdeme si na večeři a bude nám fajn. Když nad tím zauvažuji, vůbec mi to nepříjde, že jsme spolu tak dlouho. Jako dvě naprosto odlišný povahy to přirovnávám k zázraku. Je to hezké a máme se rádi. A k svátku mu koupím dvě morčata.

Poslední dobou vůbec nefotím. Nemám co a taky čekám, až mi příjde ten nový foťák. Podle recenzí na youtube vypadá dobře.

Koupila jsem si nový svetr a nové kalhoty. Podle M. naprosto zbytečné vyhazování peněz (prý mám hadrů dost, ale nevím, kde to sebral - nerozumí tomu). Letos ještě plánuji koupi nových zimních bot a nějaké větší kabely do školy, aby se mi tam vešel asusák. Podle M. ještě větší vyhození peněz (jeho výraz se pomalu mění v nepřístupně nasupený, takže rychle měním téma...).




Moji oblíbenci. Naživo jsou naprosto.. uff.. živí. A já s nima.

středa 17. října 2012

if you're lonely, change your mind..


Škola mi dává zabrat, sice ještě nic nedělám a dělám si z toho srandu, ale začíná mi hořet koudel u zadní celulitidové části mého těla. Neztrácím humor.

Rozhodla jsem se být hrozně cool a drsná jako ostatní lidi na mém fb/okolí/městě. Tak jsem si taky nechala "vytetovat" kérku. Myslím, že jsem teď dost hustá a krutá, žjou džeaa. 


Víte, já nemám ráda ty mláďata, co se stále drží maminčiny sukně a nechají si vytetovat všechno jen proto, aby byly dospělejší, cítily se jako něco víc a tetelily se blahem kdykoliv se jich někdo zeptá pááni ty máš kérku joo, fakt dobrý jakoo. Dnešní mládež je tak šíleně ... já ani nevim, jak bych to měla nazvat. Možná debilní? A hlavně mi neříkejte, že moje generace byla to samý, to teda nebyla a at se klidně propadnu do pekla.

Jinak dnes jsem (jako nikdy předtím) "přitahovala" romské obyvatele. Ráno ve vlaku si ke mně přisedli (čti vecpali) a já se rozhodla, že se raději budu učit latinsky, protože slova typu "ty mrde nečum" nebo "hajzle chceš dostat" ve mně nebudily zrovna milý dojem a kojící romská žena přímo naproti mně už vůbec ne. Navíc držení batolete měla tak hrozné, že jsem každou vteřinou očekávala dětskou šavli na mým světlých džínách. Naštěstí jsem vystoupila dřív, než se tak mohlo stát.


sobota 13. října 2012

TOP 10 - MUSIC



Mé dny začínají mít otravný a stereotypní charakter, tudíž se u mě nic neděje a já koušu do tužky a přemýšlím, co bych vám dnes napsala. Každý den ve vlaku na cestě do i ze školy poslouchám písničky a hraju přitom Solitaire, který mě nedávno naučil M. a já to teď hraju jak smyslů zbavená, přitom ze 40 her jsem vyhrála pouze 4. No, ale to je vlastně jedno. Jen mě napadlo, že vám sem napíši o mých současně nejoblíbenějších kapelách, bez kterých by můj svět byl pouze černobílou kulisou.

středa 10. října 2012

Everybody talks


Včera jsme byli s M. na houbách. Kromě plnýho košíčku jsem si dotáhla pořádnou rýmu, ne rýmičku.

Dnes jsem vstávala do školy až v devět ráno a ve škole byla od 12 do 13:30 hodin, abych se naučila trochu latinsky. Už jsme časovali slovesa a já mám dojem, že se to opravdu nemůžu naučit. Zapínám mozek na maximum. Po latině jsem zašla s kamarádem do kavárny na lattéčko, já si dala kokosový a on karamelový, jen sme si tam nasypali moc cukru, takže to bylo šíleně sladký a kecali a kecali a pak musel na přednášku. A já jela domů.

Pak jsem se stavila na pokecík k doktorovi, abych si zjistila pár informací.

Zítra jen do 12 a pak k babičce na noc. A pak už je pátek. Tento týden mi neuvěřitelně utíká.

Přidávám pár fotek divoké zvěře z M. domova. Hrají: malá kachní, velká kachní, smutný Beňulínek a zvědavé kotě, které už dali pryč.


úterý 9. října 2012

Don't you worry, child..


Čtu řecky a latinsky. Pomalu, nejistě, blbě, zadrhávám se, ale čtu. Cítím se pyšně.

Mám se už o krapet líp. Školu vidím více optimisticky a říkám si, že když se chce, tak to jde. Přemýšlím, jestli jsem si tento obor zvolila správně, ale bez trochu času na to asi nepříjdu. Po probrečeném a depresivním dni jsem si uvědomila, že žádná vysoká škola a milion titulů nestojí za to, abych byla v životě nešťastná. Dokážu žít spojeně i za situace, že budu srovnávat zboží v obchoďáku, mějte tento argument za jakkoliv stupidní, ale já mám v životě jiné priority než kupu peněz a titul z VŠ. Tolik lidí už se na mě kvůli této větě dívalo skrz prsty a to nemluvím o učitelích na střední škole.

Máte rádi noční jízdy vlakem? Jelikož mám každé pondělí školu tak dlouho, že ani večerníček nestíhám, jezdím až za tmy. I přes strach z úchylů a dalších podivných individuí je to zážitek. Koukat ven, vidět všechno a zároveň nic.



Koncert v tomto klipu SHM (mimochodem tu kapelu mám vážně ráda, hodně) musí být taky zážitek jako hrom! Asi si ho napíšu na svůj wishlist :D

 


sobota 6. října 2012

So tired.


Přijedu domů a to jediný, co mám v plánu dělat, je spát spát a spát. Poslední dobou vypadám opravdu dokonale a sexy, v životě jsem neměla takový pneumatiky pod očima a nebyla tak "mrtvá" od pohledu. K tomu mám ryze mužskou nemoc a to rýmičku, tudíž mi teče z nosu jak z niagárských vodopádů.

Mám ráda ty odpoledne, kdy jsme s M. tak unavení, že oba naráz usneme a chrápeme (a to doslova) jak medvědi při zimním spánku až do tý doby, než se jeden z nás vzbudí a řekne, že je čas jet domů. Často si tak nestihneme ani pokecat, prostě to zakápnem a naprosto nic nevnímáme.

Ta škola je (spíš teprve bude) opravdu hodně těžká. Ten, kdo tvrdí, že filozofickou fakultu vystuduje každej hlupák, je opravdu vůl. Je hezký kritizovat něco, s čím nemá dotyčný žádné zkušenosti. A z těch knih, které nám zadali jako povinné, se asi brzo zblázním.

Zítra mám v plánu koncert jedný místní kapely, ale kamarádka se ještě nevymáčkla, takže asi nemá zájem. Celkově mi připadá, že se ke mně kamarádi obracejí zády. Vím, že se všichni rozprchli na vysoký školy a nemají tolik času jako dřív, ale já opravdu nesnáším, když někomu napíšu a on mě totálně ignoruje, i když ho prostě vidím online. Je mi z toho hodně smutno. A tak přemýšlím, že raději budu spát u M., protože on mě momentálně drží nad vodou jako záchranný kruh, u něj mám tu jistotu - že mě nikdy nenechá utonout.


středa 3. října 2012

HELLO, I AM STUPID


První dva dny školy (úterý mám volné, kdybych věděla, kdo má tuto svatost na starosti, líbala bych mu nohy aspoň jeden semestr) bych mohla shrnout do jednoho výstižného slova - HRŮZA.

Od přírody mám tendenci přehánět a jsem paranoidní, ale tohle, lidi, tohle je extrém nad všechny možné (i nemožné) extrémy. Kdykoliv někdo začne probírat látku a "ponoří" se do pro-mě-naprosto-cizích slov, mám pocit, že jsem Alenka a spadla jsem pořádnou ďurou někam, kde rozhodně nemám co dělat, přesto tam čumákuju a nevím si rady.

Dnes jsem poprvé četla latinsky. Měli jsme totiž PRVNÍ cvičení z latiny. A četli jsme. Latinsky. Do you understand?!

Mám pocit, že jsem čím dál víc hloupější. Neumím historii ohledně Římanů, neumím myslet logicky, nikdy jsem nemluvila řecky a pochybuju, že se to za ubohý rok naučím.

Ohledně svého budoucího studia na FF jsem velmi skeptická. Aby toho nebylo málo, tak máme na trati výluku, takže musím jednu zastávku (!!!) jet autobusem a tím naberu 10 minut zpoždění, takže už nestíhám MHD a jentaktak stíhám chodit na přednášky a cvičení a semináře.

Ještě, že mám dva zbývající dny jen krátce. Abych se moc neradovala, náladu mi kazí fakt, že se musím do pondělí naučit psát a říkat řeckou abecedu a do příští středy správně vyslovovat a číst latinské slovíčka.

Zabijte mě někdo, prosím. Ale rizoto v menze, to bylo opravdu dobré.

Pro zasmání dvě legendární fotky staré jako Jeruzalém, na první s nejlepší kamarádkou (tuším 8. nebo 9. třída) a na druhé s M. v tanečních v prváku na střední (to jsme spolu husy ještě moc nepásli). Ano, byla jsem kluk a jak mi bylo fajn! :D