pondělí 26. listopadu 2012

Milý Ježíšku,...


Psaní dopisů a následné strkání jej za okno mě už před pár lety přešlo, i když mi to přijde hrozně hezký, roztomilý a tradiční, ale co si budeme povídat už mi není šest a vím, jak to chodí. Proto už jen "oznamuji" rodičům, co by mi udělalo radost nebo co akutně potřebuji. 

A jelikož je psaní wishlistů a podobných seznamů naprosto cool a in, tak si sem taky jeden přidám, ať jdu zase po dlouhé době trochu s dobou.


1. Nový tričko nebo top - nemusí být zásadně s anglickou vlajkou, i když se mi líbí,
2. Náušnice - opět nemusí být s ang. vlajkou (ne, nejsem magor), ale po dlouhé době mám chuť na nějaké "visací",
3. Náhrdelník - kníry se mi líbí a tenhle bych si přála moc, doufám, že najdu třeba podobný, ale budu mít radost z jakéhokoliv šperku, který pod stromem najdu,
4. Svetr - toto přání jsem si už sama splnila (žluto-zelený z C&A),
5. Oversize mikina - a chci přesně tůůhle (což mám smůlu),
6. Pouzdro na foťák - aby se mi s ním náhodou něco nestalo,
7. Semišový boty na tkaničky - u nás je měli a já je šíleně chci!,
8. Flash disk - jelikož mi tu mou táta zabavil a půjčuje ji v práci kolegům, nemám ted žádnou, díky tati.

A takhle to máte, no. Nejsem zase tak náročná, no ne? Zrcadlovku totiž nepotřebuji.


pátek 23. listopadu 2012

NAZDAR.10 korun.


Sedím se ve škole a čekám na poslední seminář tohoto blbého týdne. A to začal to tak hezky. Ukrutně se nudím, pozoruji okolo procházející lidi a hledám nějaké známé tváře. Marně. Lidí je tu jak opic v zoo ale nikdo, kdo by utišil mou stále stoupající nudu. Začíná být nesnesitelně silná a mám chuť se na ten naprosto nezajímavý, nezáživný a zbytečný seminář vykašlat a jet domů (vstávala jsem v pět, berte v potaz mou únavu). A nemůžu se dočkat na narvaný vlak při zpáteční cestě. Aaargh.


středa 21. listopadu 2012

bang bang, you're dead


Mám se dobře. Po dlouhý době nemám depresivní a negativní myšlenky (ovšem negativní člověk jsem pořád), myslím na hezké věci a na chvíle štěstí, které mě v posledních dnech potkaly, i když jich je minimum.

S M. jsme momentálně v hodně zajímavé fázi našeho vztahu. Není to ani tak zajímavý jako spíš smutný. Mám pocit, že se nám to bortí před očima, ale to bude jen mé zdání, protože on je typ chlapa, který je absolutně nezaujatý a nic ho nevytrhne z tej jeho nálady "vo co go, baby" a "sem hrozně free týpek a nic mě nezajímá". A taky "tvoje problémy bych fakt chtěl mít".

Před pár dny jsem o sobě slyšela, že jsem běhna. Co se o sobě člověk nedozví, je to vtipný. To mám za to, že si neumím najít kamarádky mezi holkama a lezu klukům do zelí.

Dnes mám za úkol napsat na tři A4 úvahu na volitelné téma. Zvolila jsem si téma Život.. život něco. Ještě nevím.

Je možný, aby holka milovala dva kluky zároveň? (furt říkám klukům kluci, ne muži, i když k našemu věku už by se to možná hodilo více, bléé sem stará). Milovat je neuvěřitelně silný slovo, který v sobě nese jakýsi závazek k někomu, něčemu.. neříkám ho, dokud si nejsem stopro jistá.

To je tou situací mezi mnou a M.  NEJSEM SI JISTÁ.

Dnes jsem se na hlavním nádraží města Pardubice rozhodla, že jestli někdy skočím pod vlak, tak skočím pod Leo Express. Ten vlak je totiž osobnost od pohledu. Pendolino už je ojeté pasé.





pátek 16. listopadu 2012

keep moving forward


Od té doby, co jsem na vysokém učení v tom městě hříšných lidí a perníku (teď mám na mysli ten perník, co se konzumuje ústy, ne vnitrožilně), jde to všechno z kopce. Najednou s žádným mým blízkým člověkem nemám ideální vztahy. S jednou z mých tehdy nejlepších kamarádek se nestýkám, nebavím, zmrazily se naše vzájemné sympatie a zájmy. Druhá z nich je věčně sjetá na bůhví čem, ať už je to houbový čaj, éčko nebo špek z fakt dobrýho matroše, ve městě ještě hříšnějších lidí. Třetí, poslední a ta nejlepší, mi zůstala stejně věrná, jako byla před lety, ale teď je to jiné - lepší, jsem její opora a ona moje, protože teď jsme na stejné vlně.

Když se nad tím zamyslím, jsou tu jen dvě varianty. Buď taková změna jako je např. vysoká škola určitý vztah naprosto zazdí a vám nezbude nic jiného než se snažit (a snažit by se měly obě strany) to vše zachránit nebo ten vztah nabude na intenzitě a zesílí. Jaké vztahy převyšují u mne, to je asi nejspíš jasné.

Jak zpívá Svěrák ve své písničce: Neopouštěj staré známé pro nové. Jenže co když vám ti noví dávají mnohem více, než ti staří? Tohle si Zdeňku moc nedomyslel.



středa 14. listopadu 2012

feel again


Latina mi dává solidně zabrat, je to hezký jazyk o tom žádná, ale tak obtížný, to byste nevěřili. To je samá deklinace, ablativ, vokativ, dativ, genitiv, adjektiva a substantiva. Brrr. Neustále "čekuju" svůj bankovní účet (cítím se hrozně důležitě, protože už mám svůj účet - pro mě něco jako další krok k dospělosti, ehm) a pokaždý ho zlostí zavřu, protože stále zeje prázdnotou (kromě mého prvého vkladu, ale to opravdu nestojí za řeč). Letos prostě Vánoce nebudou, ano je to tak. Jo a jestli nakonec budou (což budu nejštastnější na světě), poradíte mi nějaký dárky pro rodinu? A děkuji za pochvalu fotek z minulého článku, akvárko je přítele a je opravdu kouzelný, dokážu se na něj koukat neuvěřitelně dlouho a uklidňuje to mou mysl. Příští článek bude možná již známý a profláknutý tag11, jestli příjdu na 11 zajímavých věcí o mně. Budu muset více zapojit svou kůru mozkovou. Nevím, co je horší, jestli mít ve vlaku naproti sobě kojící romskou ženu nebo pubertální dvojici, která si balí špeka. Bez komentáře. Dnes přidávám pár naprosto nezajímavých všedních fotek.


pondělí 12. listopadu 2012

sweet nothing


Konečně mám nějaké fotky vyfocené novým foťákem. Trochu jsem je upravila, sice fotí hezky, ale zrcadlovka to není.

Téměř celý víkend jsem strávila u M., kde jsme se flákali, koukali na Avatara (ten film miluju), mazlili se s morčátky, pracovali na voliéře, byli u jeho prababičky na návštěvě, jedli jsme (hlavně já), no a taky jsem byla hrozně zklamaná z jeho reakce na můj dárek a tak jsem brečela. Furt mě to od něj mrzí, že si to vyložil úplně blbě a pak jsem byla špatná já.

Dnes jsem do školy nešla, je tam nějaká konference a i když jsem tam nejspíš jít měla, nechtělo se mi. Zítra a v pátek nejdu taky. Tento týden mi absolutně vyhovuje.



čtvrtek 8. listopadu 2012

should I stay or should I go


Včera mi konečně přišel foťák. Je šíleně malý, má kupu funkcí a je jenom můj! Ještě jsem nestihla nic vyfotit, včera jsem přijela až v 17 h., protože jsem v Pardubicích kupovala dárky pro M. k svátku a dneska jsem sice přijela ve 14 h., ale to jsem šla spát, protože jsem usínala už ve vlaku.

Taky mi už 3 dny nešel v pokoji satelit a jelikož lidé ze Skylink s tím nehodlali nic dělat, tak mi dneska naši koupili novou televizi (ta stará už byla totálně přepracovaná), která má zabudovaný set top box. Je placatá, malá a skvěle se na ní kouká. Konečně zas můžu v klidu usínat se Sexem ve městě na Prima Love. Nesnáším, když jsem v pokoji a je ticho. Mám pak špatnou náladu, proto musím mít za každé situace zapnutou televizi, aby tam byl prostě nějaký zvuk. 

Když už jsem se zmínila o těch dárcích pro M., jsem naprosto na dně s mými financemi. Peněženka zeje prázdnotou, mám posledních 150 kč a naprosto netuším, co budu dělat o vánocích a za co koupím dárky pro M. k narozeninám a pro nejlepší kamarádku k narozeninám a k svátku (slavit oboje den po sobě je opravdu nevýhoda, zvlášť pro dárce). Asi si půjčím u kofidisu.

Ale já mám plán a doufám, že výjde.

Zítra mám imatrikulaci. Fakt se na tu šaškárnu netěším a nejraději bych zůstala doma. Navíc ji máme až odpoledne, takže se domů dostanu až bůhví kdy. A ještě ke všemu musím M. vyzvednout ty morčata. 


pondělí 5. listopadu 2012

I've got a war in my mind


Už dva lidi mi v krátké době bodli kudlu do zad. To víte, že vás to vždycky překvapí a zklame, i když to třeba tak trochu čekáte. Je to nepříjemný a ty pocity, co potom následují, jsou tuplem na nic.

Chci, aby tohle špatný období už skončilo, ale tuším, že to dobrý období příjde až s ukončením mého dosavadního (ne)úspěšného studia. Hrozně mě to tam deprimuje, se spolužáky si nemám ani co říct, asi nejsou moje krevní skupina.

Je pravda, že vysoká škola je skrz na skrz prolitá alkoholem, připadá mi, že jiná zábava tam prostě neexistuje. Ale s tím se dalo počítat.

Dneska jsem po dlouhý době do školy nejela sama, ale s milýma známýma tvářema, což mi hned zlepšilo celý den.

Těším se na zítra, až se vyspím a nebudu muset nikam jet. Jen budu čekat až příjde ta "milá" paní z pojištovny a konečně mi poradí. Mně tyhle lidi připadaj hrozně, ale hrozně neschopní!


Naše oblíbená s M.