pátek 16. listopadu 2012

keep moving forward


Od té doby, co jsem na vysokém učení v tom městě hříšných lidí a perníku (teď mám na mysli ten perník, co se konzumuje ústy, ne vnitrožilně), jde to všechno z kopce. Najednou s žádným mým blízkým člověkem nemám ideální vztahy. S jednou z mých tehdy nejlepších kamarádek se nestýkám, nebavím, zmrazily se naše vzájemné sympatie a zájmy. Druhá z nich je věčně sjetá na bůhví čem, ať už je to houbový čaj, éčko nebo špek z fakt dobrýho matroše, ve městě ještě hříšnějších lidí. Třetí, poslední a ta nejlepší, mi zůstala stejně věrná, jako byla před lety, ale teď je to jiné - lepší, jsem její opora a ona moje, protože teď jsme na stejné vlně.

Když se nad tím zamyslím, jsou tu jen dvě varianty. Buď taková změna jako je např. vysoká škola určitý vztah naprosto zazdí a vám nezbude nic jiného než se snažit (a snažit by se měly obě strany) to vše zachránit nebo ten vztah nabude na intenzitě a zesílí. Jaké vztahy převyšují u mne, to je asi nejspíš jasné.

Jak zpívá Svěrák ve své písničce: Neopouštěj staré známé pro nové. Jenže co když vám ti noví dávají mnohem více, než ti staří? Tohle si Zdeňku moc nedomyslel.



1 komentář:

  1. Aspoň, že máš tu jednu, tu perfektní kamarádku:) já jsem taky měla občas chvíle kdy jsem byla sama, ale neměla jsem nikoho - ted mám zase úžasnou kamarádku, to je důležité:)
    (miluju one republic♥)

    OdpovědětVymazat