pondělí 31. prosince 2012

HappyNewYear!


Šťastný nový rok
přátelé, 
vám přeje Sonia,
člověk, 
pro kterého bude rok 2013 zásadní
a je rozhodnutá se s ním poprat.

Mám vás ráda a děkuji za přízeň. Budeme se tu potkávat stále, don't worry.



sobota 29. prosince 2012

wake me up


Je to hrozné a bude to ještě horší.

Předevčírem jsem se TAK pohádala s M., že jsem měla chuť spáchat trestný čin a jít sedět za ublížení na zdraví či dokonce zabití. Ale jelikož jsem tvor dokonalý, musela jsem se uklidnit a slíbit, že už budu hodná. Tak mě napadá, že vlastně slibuji něco, co není v mých silách splnit. Půjdu do pekla?

Dnes zesnula (na 90%, informace máme pouze díky kukátku ve dveřích a naší neomalenosti) naše milá paní sousedka. Víte, člověk si pak s hrůzou v očích uvědomí, že je starej jak Jeruzalém a Athény dohromady, když si na ní pamatujete, že "snad ještě nebyla tak stará"? Je to hrůza, jsem stará dvacetiletá koza, za chvíli budu rodit a kojit děti, na tenhle blog přijde zapomnění a bude se zde usazovat stoletý prach. Ale jak říká náš profesor na antiku - vstříc novým průserům.

Ohledně té školy, ano, jsem TAM. Tam, kde je momentálně většina mých vrstevníků. Tam, kam světlo nedohlédne. Má budoucnost tkví v rovnání zboží do regálů, já volím LIDL a ty?


A jak je sakra možný, že už to bude rok?


úterý 25. prosince 2012

I'll be so... fat!


Dostala jsem mnoho krásných dárků, ale z vlastní vůle i důvodů vám je neukážu. Nechci, aby mi někdo nedejbože záviděl anebo se mi vysmíval, říkal, že jich mám málo nebo naopak hodně. A ani nemám v povaze se něčím chlubit. Prostě jsem spokojená.

Mám pocit, že mám 100 (možná i 200) kg navíc. V nových šatech a lodičkách (ano, dobře, dostala jsem šaty a lodičky) mám až zvláštně hezký nohy, nejspíš nějaký nový (zatím ještě neprostudovaný) optický klam.

Pocity z letošních Vánoc jsou různé. Nejsem z nich tak paf jako dřív, neprožívám je a z některých reakcí jsem víceméně na rozpacích. Ale s rodinou mi bylo hezky a příjemně a takovej smích, jako při letošním vánočním rodinném focení, jsem ještě nezažila.

Doufám, že jste si včerejší Štědrý den a dnešní Boží hod Vánoční užili a nadále se budete věnovat pouze příjemným věcem (tudíž školu a nadcházející zkoušky zahrabeme hluboko pod zem).

naše velmi originální ozdoby

neděle 23. prosince 2012

lalalala.. love you


Ať už o tomhle mém doupěti ví kdokoliv, nenechám se tím znepokojit. Na jednu stranu by bylo možná lepší, kdyby to tady četli všichni, protože mě dokáže opravdu naštvat, když někdo tvrdí, jak moc mě zná a přitom to není pravda. Ovšem problém je v tom, že v těchto mých plkách by se jen sám Satanáš vyznal. Těžko říct, jsem nevyzpytatelná, zamilovaná a milovaná (teď si můžete lámat hlavu), absolutně mimo.

Oslava byla naprosto skvělá, akorát nevím, proč mě bolí celé tělo, mám (už zase!) milion modřin na všech různých místech, bolí mě celá páteř a svaly a všechno. A jak je u mě už zvykem, nejvíce utrpěla má paměť. Pamatuji si velké prd, musím si pogratulovat, opět jsem získala titul idiot dne. Dělala jsem ostudu a překračovala zákon. Ale trika měly úspěch, jabadů, jsem nejšikovnější a kluci nejhodnější.

Dnes jsem nepoužitelná, je mi divně, sotva jsem ozdobila to naše umělé koště, které vlastníme místo vánočního stromku (v Greenpeace by měli radost), jinak spím a lámu si hlavu nad tím, co jsem včera/dneska dělala. Epffff, beru to s nadhledem, kámo.

Fešáci!





pátek 21. prosince 2012

believe me, love me.


Dnes jdu s M. na večeři, zítra na narozeninovou oslavu, v neděli budu mít kocovinu, v pondělí příjde Ježíšek (možná) a v úterý jdu opět pít (Soňo, ach, Soňo..).

Poslední dobou při cestách vlakem ze/do školy usínám. A taky ve škole. Tento týden jsem už párkrát zabrala, ale zvýšené a nepříjemné hlasy vyučujících mě vzbudily.

Mám pocit, že se měním, sama sobě před očima.

Máma je na mě naštvaná.


K tý fotce.
Každý by si měl střežit svou pravou identitu.

Jen takový nápad, mělo to být celé úplně jinak, ale neměla jsem čas ani náladu se s tím prdět. Tak snad příště. Maybe.

Jo. A má to něco vystihnout.




středa 19. prosince 2012

Kuky se vrátil.


Bohužel, žádná skromnost, jak jsem psala v předminulém článku, se nekoná. Dnes jsem šla do H&M s cílem nějaké drobnosti do 200 a vypadla jsem s lodičkama a dvěma páry kalhot, dohromady v přepočtu za...  ach, bože! Jsem nemocná a nenávidím se za to.

Nic nestíhám a nestačím, jsem zaneprázdněná a hrozně unavená z toho všeho lítání odněkud někam a naopak. Nejradši bych se na tu školu už vybodla a byla doma, jenže moji rodiče jsou ze starý školy a nepochopí, že můžu mít na každým předmětu tři absence. Táta mi totiž žádnou omluvenku rozhodně psát nebude!

Teď se s ním hádám a štěkám a ani nevím proč. Hrozně si lezeme na nervy, protože jsme oba naprosto stejní cholerici, kteří si v tak hektickém období nadávají za naprostý voloviny. Ano, je to tak, nebojím se tátoj nadávat, protože on mi nadává taky a naučil mě to v dětství. Jinak je ale naše rodina absolutně normální, jen občas nevím, co je to úcta k rodičům. Jsem drzej spratek, jen to řekněte.

Můj věrný společník Kuky.

pátek 14. prosince 2012

Bad signal


Jediné, co mi může zabránit ve štěstí, jsem já sama. Mám na to speciální nadání, kazit si život svými nepochopitelnými a špatnými rozhodnutími.

A já tuším, že on už to tuší.

Dneska tam stál, zářil tam jako král a my kolem něho chodili a uctívali ho. Černý a majestátný Leo Express.


čtvrtek 13. prosince 2012

Mise dárky - splněna.


Vánoce se blíží stejně rychle jako konec světa (sakra, to nedostanu ty úžasný lodičky) a já už se můžu zlomyslně smát ostatním, kteří nemají nakoupeno ještě ani pro sebe, což já splnila na 1 s *.

Mám se dobře, dnes mám volno, tak jsem balila dárky, prděla se s mašlema a nadávala u toho jako dlaždič. Teď nevím proč jsem to vlastně dělala, když ti dotyční mou snahu v tomto ohledu stejně neocení. Hm, alespoň to lahodí oku.

Jít v tomto hektickém období na poštu vyzvednout balík je akt hodný sebevraždy. Čekala jsem tam snad 20 minut než si milostivý pán vyřídil rekomando a dalších milion věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že Česká pošta provozuje.

A zatím se držím na uzdě, můj adventní kalendář není zcela vyžraný jako každý rok.

A tento rok jsem utratila rekordní částku za dárky. Budu se muset sakra uskromnit.




sobota 8. prosince 2012

MY LIFE IS BORING.


Ve čtvrtek jsem koupila zbytek barev na textil, které mi chyběly a utratila za ně neuvěřitelný peníze. Člověk chce vyrobit dárky vlastníma rukama pomocí kreativity a vyjde to tak draze. Co nadělám, aspoň doufám, že se mi to povede tak, jak předpokládám.

Na víkend nám odjela maminka, ale zítra se vrací. Takže zase tak dlouho pryč není. Vždycky se tu máme s tátou fajn, nic neděláme a flákáme se. Už mám z toho věčného válení kilo nahoře, jenže si zkuste vytáhnout kluka ven v mrazivém počasí. Začíná se mi dělat celulitida (a to jsem se jí tak hezky zbavila, achjo).

Rozhodla jsem se tolik nežárlit (přitom si myslím, že žárlím pouze ve zdravém množství). M. si to přeje, nechápe, že tu holku prostě nemám ráda. On nechápe hodně věcí. Hlavně mě.

Tento víkend je už několikátý, kdy jsem doma. Nikdo nikam nechce jít, nic se neděje, sice je dneska závěrečný ples tanečních, ale moje generace už je na to prý stará. Tak asi budu koukat na Edwarda s Bellou.

A včera mi profesor pochválil mou filozofickou úvahu na téma Život. Konečně nějaký úspěch, to jsem potřebovala.

Stejně se ale necítím nijak dobře. Něco mi chybí.



úterý 4. prosince 2012

random. je. cool.


Čím víc se blíží období zkouškového, tím víc jsem deprimovaná a skeptická. Vím jedno - tuhle školu a zejména fakultu nemám šanci úspěšně dostudovat. Ale zkuste takovou novinu říct doma, to pak bude sekec mazec.

Poslední dobou mám tolik času a zároveň tak málo. Možná to je tím, že víc než půlku dne prospím. Přijedu ze školy > jdu spát > vzbudím se > najím se > umyji se > jdu spát. V úterý, pátek a neděli spíme oba i s M. Spánek se stal naší součástí. Už jsem usla i ve škole, z dokumentu sem stihla úvod a závěrečné titulky. Děkuji pěkně. Prý to ale nebylo ani za mák zajímavý.

Po měsíci a půl pojídání Biosilu plus mám zde první závěry - jediné, co mi roste jako zběsilé, je obočí a řasy.  Vlasy žádná změna, nehty mám pevné odjakživa, takže taky nic nevidím. Ale za šedesát peněz dobrý, ne?

FUJ  aneb zima z balkonu / FUJ aneb zima z okna / kvete / sis