čtvrtek 19. prosince 2013

if I lose myself


  • Mám nakoupeno, zabaleno, omašličkováno a nadepsáno.
  • Včera jsme se mazlily s oslem a malým volem na Pernštýnském náměstí v Pardubicích.
  • Včera mi ve škole spadl mobil do záchodu.
  • Nefunguje.
  • Brečela jsem, protože ten mobil miluju.
  • Mám retro Sony Ericsson.
  • Mám depresi.
  • Mám nejlepší kamarádky.
  • Chci kočku, ale máma mi to zakázala.
  • Mám nejlepší kamarády.
  • Brečím, protože toho člověka miluju.
  • Ale asi je někdy lepší poslechnout rozum, ...
  • protože já nechci ztratit sama sebe.


nekdo liba osla, nekdo taha vola za rohy

nase trojka, nejlepsi kamaradky ze skoly!

pátek 13. prosince 2013

the end?


Jsem dezorientovana, zklamana. Predstavuji si moji dusi, jak odhodlane, odevzdane, ale i presto maximalne zranene a se slzama v ocich kouka do dali z okna, kde se na kopcich prohybaji vetve stromu pod naporem silneho vetru. Jsem silna navenek, ale slaba uvnitr. Ale stave verim, ze je nejaka sance, ze se jednou ci pozdeji projdu po duze a dojdu do uplne jineho sveta, kde na me budou vsichni hodni, laskavi, nebudou mi ublizovat a kde ma duse bude spokojenosti vrnet.

Nevhodna slova dokazou hodne ublizit, i ta, co jsou myslena nevinne. Chci, aby vsechno bylo v poradku. Aby to bylo takovy jako na zacatku. Chci, aby si me nekdo vazil a daval mi to najevo. Mam neuveritelny pocit prazdnoty, takovy sem nemela ani kdyz jsem byla sama. Nechci uz zazit to, co jsem zazila, nechci byt zase zlomena.

Jediny, co mi dokaze zvednout naladu je skutecnost, ze 16.2.2014 jedu se segrou na OneRepublic. A taky Oscar Wilde a jeho Stories.

úterý 10. prosince 2013

tiptoe


Takže:
  • nic nevzdávám (sem optimista!),
  • nestiham do skoly absolutne nic,
  • nebo spis nechci stihat,
  • miluju Imagine Dragons,
  • kdyz uz sme u te lasky, miluju samozrejme i svou lasku,
  • jo a malem bych zapomnela na Hunger Games: Catching fire <3,
  • jsem cim dal blaznivejsi, divnejsi a fantazijne aktivnejsi,
  • jsem strasne citliva a obtezuje me to (a nejde s tim nic delat),
  • mama pece cukrovi (???),
  • porad koukam na filmy nebo ctu knihy,
  • prijde vam normalni cist knihu o 1200 strankach?,
  • a prijde vam normalni vubec takovou knihu napsat?,
  • mimochodem, rec je o 3. dilu hry o truny,
  • zadny tetovani nebude (rozmyslela jsem si to),
  • dedu brzo pustej z nemocnice!,
  • jezisek bude vesely,
  • vic nez pulku darku uz mam zabalenych,
  • ty ostatni jsou v nedohlednu,
  • muj ucet place,
  • ja placu, protoze muj ucet place,
  • ale jinak je vsechno proste FAJN.

čtvrtek 28. listopadu 2013

still believe


Nevím, co přesně je důvodem, ale během posledních měsíců (odhaduji to tak od července) se ze mě stal celkem optimistický a silný člověk. Kdo mě zná ze základky nebo střední školy, kde jsem spíš uvažovala o smrti než o dlouhém šťastném životě, musí se mnou souhlasit, že jsem už někde jinde. Dovoluji si říct, že i rozumu jsem trochu posbírala a mé názory dostaly pevnějšího charakteru.

Ovšem sny jsou motorem mého života neustále. Je důležité, možná i nejdůležitější, věřit.

A já si to nechám příští týden napsat černý na bílým, už navždy to bude se mnou spojený, kamkoli se hnu, ponesu to na zádech..

Však to ještě uvidíte.

See ya later.


neděle 24. listopadu 2013

fun, love, wild


Kdybych mela cas, penize a kolem sebe neustale akcni lidi, vymetla bych vsechny akce, koncerty a party v okoli i daleko za hranicemi naseho kraje (tady je dulezita ta zmínka o penezich). Ale obcas se najde i nejaky ten schopny clovek (ci dokonce par lidi v tom lepsim pripade), se kterym si vyhodim z kopejtka a zaziju s nim par skvelych, kdyz okolnosti dovoli i alkoholovych, chvil. A ted jsou tady.



K.O.Wixfest 27.7.2013- Vypsana Fixa, Korn revival a jinak taky Jay Diesel a takovy ty podivny existence. Bez alkoholu, protoze jsem sla dalsi den na krev. Bylo to skvely. Proste skvely.

pátek 15. listopadu 2013

Love is not about how much you say I love you...


... but how much you prove that it's true.

I když je to jiný než tenkrát, není to horší. Je to lepší, mnohem lepší, krásnější a silnější. Už to vím.

Miluju ho, neuvěřitelně. A řekněme si na plnou hubu to klišé, udělala bych pro něj vše. Klidně bych si ho vzala, teď hned (jen bych se asi převlíkla, v teplákách a vytahanym tričku s Che Guevarou, no nic moc).

Životní jistota. Už nikdy nebudu pochybovat. Já jsem zase já.



čtvrtek 14. listopadu 2013

atomic bomb


Jestli jsem v minulém článku psala, že to se mnou není lehký, tak se musím sama sobě omluvit, protože vzhledem k tomu, co se teď děje, tak to se mnou musí být nejlehčí na širosvětě.

Mám ráda změny, ale tahle je tak razantní, že mě to děsí. Nemyslím to tak, že jsem byla tak dlouho zvyklá na něco/někoho jinýho a to je teď pryč, ale prostě.. jak to říct. Je to tak strašně odlišný. Já nevím, asi jsem to prostě zase podělala, no. Nevím, co mám dělat. Vím ale, že když pro někoho nejsem nb. 1, tak je někde chyba.

A kvůli tomu mě štve i všechno ostatní, jsem taková, že si vylejvám  vztek na ostatních lidech. Ano, jsem zlá. Doma se hádáme, jsem nervní a pomatená, přecitlivělá (v úterý mě málem rozbrečelo i 25 minutové zpoždění vlaku, nejspíš na to měla vliv pozdní noční hodina), děda leží furt v nemocnici, akorát ve škole mám klid. Po roce jsem si tam našla holky, které můžu s klidným srdcem nazvat kamarádkami. "Hezký" na tom je, že každá máme nějaké problémy a navzájem si pomáháme a podporujeme. Ten pocit je moc fajn.

Fotky mých holek, tuším, že ze začátku srpna. Prostě tenkrát, kdy ještě vůbec nic nebylo jako teď.


povinná očista

neděle 27. října 2013

all I want is something to believe in



Přemýšlím, že tento můj druhý svět zruším, smažu, zapomenu na něj. Ale stejně to neudělám. A víte proč? Já totiž ne. Asi mám k němu nějaké nevysvětlitelné pouto.

Je celkem složité popsat můj momentální stav. Zažívám psychický otřes kvůli dědovi v nemocnici, ale na druhou stranu se mám tak hezky a jsem spokojená. Cítím se rozdvojená, jednu chvíli se usmívám a pak si řeknu co to sakra děláš a začnu být nepříjemná a duchem nepřítomná.

Měla bych se nad sebou zamyslet, ve všech ohledech. Není to se mnou lehký, nikdy nebylo, ale tuším, že překračuji nějakou hranici.. Musím se snažit to změnit, nechci přijít o to, co miluji.

Nejsem sama sebou. Chci to být zase já, tak moc to chci. Doufám, že jsem to ještě nezapomněla...

A jestli vám můžu doporučit nějakou knihu, tak je to Zlodějka knih. Nikdy jsem u žádný knihy nebrečela. Až dnes. A ještě nikdy jsem po přečtení poslední stránky tak dlouho neseděla a nekoukala do zdi.



sobota 5. října 2013

in love


"Zvláštního chlápka sem znal, on jednou dekturu vzal - vystříhal křídla..."
Mother's Angels - Leť

Před pár dny jsem si pustila Toneless a přečetla všechny příspěvky v tomhle mým hnízdě. Bylo to dlouhý a nostalgický, pár příspěvků jsem smazala, pár upravila, u pár se zasmála, u pár smutně koukala, a tak. Nechtěla bych nic vrátit. Teprve teď jsem opravdu spokojená, mám svou spřízněnou duši.

Včera jsem se vzdala svých zničených dlouhých vlasů. Chtěla jsem sundat ombre a být znovu přírodní bruneta, je to taková úleva, odteď se k nim budu chovat s láskou a něhou. Ajsvér!

Za tu dobu mé nepřítomnosti se toho stalo dost. Hodně báječných akcí, lidí, alkoholu, smíchu, zážitků. A všechno bude pokračovat dokud budeme chtít.

Oslavila jsem 21 let svého života, dostala kupu krásných dárků, vyslechla/přečetla spoustu milých přání. Byly to úžasný narozeniny s lidma, kteří mě mají rádi a já je taky.

A nejlepší je, že kdyby jsem s M. zůstala, nic z toho by se nikdy nestalo. Neměla bych tak skvělou partu, neměla bych teď jeho, neměla bych se tak skvěle. Je to vtipný, že všechno zlý, je opravdu k něčemu dobrý.





neděle 15. září 2013

don't forget


Jednou bych chtěla:
  • mít dalmatina,
  • malou a romantickou svatbu,
  • podívat se na všechny kontinenty,
  • naučit se hrát na kytaru,
  • milujícího a pozorného muže,
  • nějakým způsobem ukázat, jak moc dokážu milovat,
  • osobně se setkat a podat si ruku s Chrisem Martinem,
  • vidět naživo U2 (osobní setkání bych též snesla),
  • nehádající se rodinu,
  • strašně dlouhý vlasy a odhodlání se o ně starat,
  • být pyšná na to, jak jsem žila svůj život,
  • umřít šťastná,
  •  nikdy nezapomenout.

 Škoda, že dokážu ovlivnit tak málo věcí z toho všeho. Jak by se asi žilo na světě, kde by si každý mohl splnit to svoje?


Po osmi nebo kolikati vlastně letech nám odešla milá paní Toshiba. Požehnaný věk, děkuji za všechno!




Říkám si, jestli někdy budou mít písničku, která se mi nebude líbit.


pondělí 2. září 2013

center of the universe


 Pár novinek, poznatků, debilit z posledních dní, týdnů:

  • miluju svůj život,
  • mám pocit, že můžu cokoliv,
  • jsem zamilovaná,
  • byla jsem na skvělé dovolené,
  • konečně jsem našla Coca Colu se svým jménem,
  •  jsem šťastná,
  • byla jsem na skvělém koncertě Kryštof, Kluse a Mandrage,
  • láska může zabíjet (aspoň si to myslím)
  • nemůžu se přátelit s M. (je to ubožák),
  • jsem ráda, že jdu do školy až 30.9.,
  • občas bych do všeho kopla,
  • miluju Velkýho Gatsbyho,
  • world is magic,
  • mám pocit, že mám rakovinu střeva (nevim kterýho),
  • naše rodina je víc na prd než jsem si myslela,
  • děda je zase v nemocnici, protože neumí jezdit na kole,
  • není mu moc dobře,
  • za 22 dní mi je 21,
  • co mi koupíš?,
  • neustále koukám na youtube na Tomorrowland 2013,
  • trochu mi chybí Pardubice,
  • jsem princezna (haha),
  • a vypadám furt stejně, důkaz místo slibů:




  • a nejlepší song s nejkrásnějším mužem:


pátek 9. srpna 2013

if somebody hurts you, i wanna fight


Je hrozně zvláštní pocit, když víte, že on může být to pravý pro vás, ale zároveň se bojíte dalšího zklamání. Když vám imponuje a zároveň brání. Tak moc mě M. svým arogantním chováním změnil, že teď nevím, co mám dělat, jak se zachovat. Stal se ze mě nedůvěřivý bázlivý tvor, ale pořád stejně naivní. Už nikdy tu nebude hrát svoji roli M., ale H. Jsme spolu a začínám být opravdu šťastná. Myslím, že si to po těch letech, pár rozchodech a milion hádkách zasloužím.

Včera jsem jela za kamarádkou do Hradce, byli jsme v kavárně a pak šli do takového retrokina (kam se hrabe cinestar, pch), kde probíhá královéhradecké filmové léto a tudíž každý večer od šesti je kino za 30 korun. My jsme chytly film Láska všemi deseti. Byl úžasnej, romantickej, francouzskej a v tom kině to mělo taaak supr atmosféru.

Dneska pár fotek se sestřičkou, chtěly jsme pár profi fotek a díky bohu jednoho takového šikovného fotografa známe (jeho facebook). Jsem s nima naprosto spokojená.


středa 31. července 2013

everything that kills me makes me feel alive


Život mi nabírá nový směr, noví přátelé, nová parta a skvělej kluk, který umí pohladit moji duši i ego (narozdíl od M., který už jde absolutně mimo mě). Možná si lidi říkají (a možná i vy), že na to jdu rychle, když jsem se teprve před měsícem rozešla s panem milostivým, ale tak už to bývá a já se tomu nebudu nijak extrémně bránit. Volný průběh je vždycky nejlepší volba. A ano, mami, budu opatrná. A ano, mami, chtěla jsem být chvíli sama, ale....

Při počítání mých potencionálních nápadníků jsem se zastavila na čísle 5. Děje se něco hodně divnýho, myslím, že to má co dělat s vesmírem a nadpřirozenými silami. Abyste rozuměli - cítím se fakt blbě, protože mám každýho z nich ráda. Můj fb tak občas nestíhá pracovat a můj podělanej asus to prostě nezvládá. Nevim koho napadlo koupit takovej krám (a ano, opět a velmi nečekaně jsme u M.!).

Zítra jedu k babičce, mám nadlidský úkol, bolí mě ruka z odběrů krve, nejím, hubnu, cvičím, čtu, sem debilní, špatně spím a chodím si lehnout po 2.am. Mám se dobře. A asi pojedu i na dovolenou.

Užívejte!


sir Otto si tez stezuje na teplo

"ahoj,prave jsem se vzbudila"



středa 24. července 2013

forest


Další fotky ještě od babičky, kdy jsme šly do lesa na houby a pár si jich taky odnesly. Půlka jich byla červavých.

Pamatujete na moji studii ohledně přátelství po ukončení dlouholetého vztahu? Už mám výsledek: pokud jsou ti dotyční dva alespoň trochu normální a ani jeden neprovedl za dobu vztahu nevěru či jinou podlost, za kterou by zasloužil odstranit genitálie, tak ano - je to možné. Bohužel v našem případě toto nepřichází v úvahu (jo, možná se tomu za pár let na třídním srazu zasmějeme a pochlubíme se navzájem svými ratolestmi). Nemůžu ho ani cítit a už jen jeho existence mi je proti srsti. Jinak se cítím dobře a přátelé mi pomáhají (a taky seriál Sex ve městě, Mirandino nadávání na chlapy se totiž skvěle poslouchá).

Brigáda mi prozatím skončila, v srpnu půjdu asi ještě dvakrát. Člověk by neřekl, že se při takový práci tak zasměje, bylo to skvělý a člověk aspoň zabije čas, vydělá pár peněz a naučí se něčemu novému (ono vytrhnout plevel, který máte k prsům i s kořeny dá občas pěkně zabrat).

Teď nemám v plánu téměř nic. Příští týden další návštěva doktorky a asi zase pojedu k babičce, takže o fotky nebude nouze.

Jo a Lolita je strašně nudná kniha.

Mějte se!


středa 17. července 2013

waterdogs


Tak M. už má novou oběť (velmi nečekaně je to ta, se kterou za mými zády prováděl nechuťárny) a já jsem úplná blbka, ale who's care? I'm too sexy for my ex!

Na týden mám brigádu, kterou mi zařídila má hodná kamarádka - s ní a s pár dalšíma lidma vytrháváme plevel na megavelkém poli s řepou. Je to docela namáhavý, hlavně vstávat o půl šestý a jet na kole do vedlejší vesnice. Málem jsem to nepřežila. Ale aspoň nemusím být doma a furt nad něčím přemýšlet. V pátek jdu ještě navíc pomáhat na koncert, který pořádá naše malebné velkomaloměsto. Pavla Šporcla a Filharmonii Pardubice (na kterých jsem pomáhala minulý měsíc) tentokrát vystřídali Ivan Hlas a Vladimír Mišík. Toto léto budu bohatá. Rozhodně víc než loni, předloni a tenkrát.

Dnes fotky od babičky z minulého týdne, kdy jsme šli na procházku vykoupat fenky mého budoucího šváry. 
Jinak se mám fajn, ale jsem příšerně utahaná. Už aby byl víkend!


pondělí 15. července 2013

JamRock 2013


Nejhorší ročník ever, smích, slzy, rozchody, střevní potíže. To byl letošní, již náš pátý a nejspíš i poslední, JamRock. Více ve fotkách.

Jo a mám se blbě (nebo možná i dobře?), protože M. je prolhanej hajzl, kterej mě akorát podváděl. Ahoj!

Válíme se v gambrinus "kuklách", pohoda, jazz.

sobota 13. července 2013

single lady


Jsem single (inteligentnímu člověku s IQ vyšší než 160 jistě dojde, že se Jamrock nejspíš nevydařil), svobodná, bez závazků, bez muže po svém boku. Jaké to má výhody:

1) nemusím se tolik líčit (no, i když..),
2) nemusím se s nikým hádat a zbytečně se rozčilovat,
3) nemusím řešit nesmyslné věci typu: "jakto, žes mi nenapsal, když si na tom facebooku byl?",
4) můžu očumovat cizí muže (klidně i nápadně),
5) můžu líbat cizí muže (k tomu jsem se zatím nějak neodhodlala, ale kdoví),
6) a nakonec to nejdůležitější a vše shrnující (na nic jinýho už nemůžu přijít)- můžu si žít podle svého.

Na nevýhody seru, stejně už nic nezměním. Třeba najdu i chlapa, který si mě jednoho dne bude chtít i vzít (ach, sladká naivito,...).

Tímto zdravím všechny nezadané (dobře, tak i zadané) slečny. Mám se fajn!

Momentálně se zabývám studií, zda-li dokáže být pár po ukončení dlouholetého vztahu přáteli. Vše je zatím ve stavu bádání.



Chci si koupit longboard. Máte někdo longboard? Toužím po tom být nějak aktivní.

čtvrtek 27. června 2013

all that you can't leave behind


Mám úspěšně po zkouškách, poslední na kterou jsem se učila něco kolem 5 hodin dopadla úplně nejlíp ze všech a mám jednu krásnou 1 mezi hejnem šeredných a odfláknutých 3. Ale na prospěch já nehraju a jsem šťastná, že už je to za mnou a mám na chvíli klid.

Už jsem zdravá, příští týden jdu na očkování proti klíšťové encefalitidě za které vylíznu nehorázný prachy, ale zdraví máme jenom jedno, žejo, to si člověk uvědomí jen když balancuje mezi životem a smrtí jako já.:D

Za pár hodin jedu na náš už 5. jamrock a ani nevím, jestli se těším. M. mi svým chováním nehorázně leze na nervy a furt mi připadá, že je mezi náma taková propast, kterou se sice snažíme zdolat, ale ani jednomu to prostě nejde. A taky nesnáším když mi někdo lže a pak když to zjistím, tak dělá jakoby to bylo normální. Ale aspoň už si můžu dát pivo <3 a gyros a vařenou kukuřici a bramboráky a tak no. Ještě si musím jít usmažit řízky, abych neměla náhodou hlad:D
 


všechno nám to kvete


yumi snídaně / blbě se polykaly  / Boníček <3 / šprting

sobota 22. června 2013

we never change


Jsem stále zde, tentokrát mi tři dny dělaly společnost antibiotika, léky s laktobacilama, náš byt a studené pití. Kouslo mě klíště, fuj fuj a noze se mi objevilo něco rudého, bolavého a na pohled nehezkého. Už to mizí, ale mám pocit, že stejně můžu umřít.

Ještě dve zkoušky a mám prázdniny. Blbé je, že je mám obě ve dvou dnech. Ještě blbější je, že hned v pondělí a úterý. A to nejblbější na tom je, že neumím ani ťuk.

A hned ve čtvrtek jedem na Jamrock, třikrát sláva, hurá, jabadů.

Včera jsme s M. jeli do kina na film Po zániku Země. Takový průměr, Will Smith má zas o pár vrásek víc a jeho syn by se měl asi věnovat něčemu jinému než herectví. Ale co mě v ukázkách před začátkem filmu (znáte to, milion reklam na coca colu, kofolu, kinožurnál a nový filmy) opravdu zaujalo, byl trailer Světová válka Z.

A jsem nejvíc šťastná, protože mi můj nejmilejší M. koupil v h&m tílko Swedish House Mafia.

trochu změna, ségra se činila

čtvrtek 6. června 2013

you'll never walk alone


I když je dnešní nadpis název slavné hymny Liverpoolu a já fotbal nemám ráda (až na náš místní, tam se ráda chodím pobavit), je celkem hezký.

Proč vlastně "you'll never walk alone" pro můj dnešní absolutně nezáživný příspěvek? Mám takový pocit, že je to mezi mnou a M. jiné než předtím, ale jiné v tom smyslu, že si skvěle rozumíme. Píše mi na dobrou noc smsky, kupujeme si dárečky pro radost. Asi už každý z nás ví, co přesně chceme a co chce ten druhý. Kéž by to tak klapalo navždycky. Mám s ním pocit naprostého štěstí, pohody a lásky. Samozřejmě nezapomenu na to, co mi udělal, ale odpouštět je božské, znáte to. Tak. A konec sladkému vyznání, není mi 15 (to, že se tak cítím, je zase věc jiná).

Na zkoušku z latiny jdu nejspíš v úterý a ještě jsem se na to ani nekoukla. Těším se až bude konec, já si oddychnu a budu si dělat jen to, co uznám za vhodné (což učení a nic tomu podobného jistě nebude). Přečtu milion knih MNOU vybraných, sním tunu melounů a nanuků. Ale se sluníčkem, vodou a opálením (v mém případě spíš spálením) letos asi počítat nebudu. Ale kdoví.

Nechť vás doprovází slunce alespoň v duši.



pondělí 3. června 2013

flower power


Vzhledem k momentální situaci ohledně zatopených měst, železnic, sklepů a prostě všeho, co zatopit jde, se mi zítra vůbec nechce jet na zkoušku. Naštěstí je pan zkoušející študovaný člověk a dal nám dost času na to, aby jsme tam doplavali dojeli včas. Ještěže bydlíme na tak fajn bezpečném (co se přírodních živlů týče) místě. Naše město si to ale vyžere zase v jiném oboru, neklesejte na mysli. Ale je to hrozný, co se děje. Vždycky sem litovala všechny, koho se to týká (a hlavně zvířata). Snad to brzo odteče tak rychle, jak to přiteklo.

Ohledně školy - půlku zkoušek mám úspěšně za sebou, dá se snad říci, že ty nejtěžší. Ufff.

V sobotu jsem byla u kamarádky v hradci, slavila narozeniny a hospoda byla plná lidí, který jsem neznala. Nakonec to bylo fajn.

V pátek jsem dostala od M. kopretiny. Ty já mám moc ráda. Doufám, že už mezi námi bude všechno dobré. A dokonce je tu pravděpodobnost, že se v létě podíváme do Anglie.


úterý 28. května 2013

make peace, not war


Těžko říct, jestli M. dostal rozum nebo ho osvítil duch svatý či erupce na slunci (což asi těžko, při tomhle počasí), ale rozhodl se se mnou zůstat. Myslím, že v tu chvíli, co mi to říkal ani sám pořádně nevěděl, jestli dělá správně. Rozhodla jsem se, že už na něj nebudu tak vázaná, nedělá to moc dobrotu. Jsem asi vážně hloupá, jak mi všichni říkají, ale s ním je můj život prostě jiný. Sice cítím v kostech, že to tentokrát nebude mít dlouhého trvání a jeden z nás to dřív nebo později nadobro utne, ale myslím, že už to nebudu tak prožívat. Jsem mladá a navíc, babičky a maminky mají vždycky pravdu.

Konečně mám za sebou úspěšnou zkoušku, na jeden výsledek čekám a 5 jich mám ještě před sebou. Skvělé vyhlídky na celý červen.

Asi bych měla změnit celý svůj postoj k životu.

goodbye, damage! / nová kolegyně do pokoje, je to váza / diy tílka (a moje favourite motto od Lany D. Rey)

zlobivá Fredy / nové náušnice / vytuněná skříňka látkovýma samolepkama z Nanu Nana (jednou ten obchod vykoupím!)

Dnes bych Vám ráda doporučila cd od Rudimental, kteří dobývají rádia a z každý jejich písničky je hit. Samozřejmě to má své opodstatnění. Zkuste si poslechnout třeba Powerless nebo Right Here anebo ještě lépe - pořiďte si celé album.



sobota 25. května 2013

free


Snažím se být silná jak jen to jde. Nejde to moc dobře, ale vím, že tu sílu v sobě najdu, ať už to dopadne jakkoliv. Víte ten pocit, že po čtyřech letech můžete (a jak okolnosti nasvědčují, i nakonec budete) být single a naprosto free, je naprosto nemyslitelný, nemožný, zvláštní. Už neumím být volná a ani nechci, ale můj vnitřní hlas mi říká, že mi to třeba i bude svědčit. Jenže zapomenout na to všechno, když milujete tak moc, že to snad ani není možný a zbožňujete na něm i to, co vlastně nesnášite. Strašně to bolí, ale dokážu to. Stále doufám.

Po shlédnutí filmu 500 dní se Summer (který je mimochodem moc fajn a Zooey Deschanel v hl. roli je prostě dokonalá) dnes ráno jsem měla pocit, že M. možná ani není to, co hledám. Nemám svůj vysněný protějšek, jelikož mi to připadá hrozně stupidní a naivní, což já jsem i bez toho, ale vím, co bych jednou chtěla prožít. Chtěla bych ležet se svým klukem na louce mezi kytkama, držet se za ruce, mít hlavy u sebe a koukat se na postupující mraky. Chtěla bych s ním ležet na posteli a hodiny si povídat a říkat si, co nás jen napadne. Chtěla bych si s ním pouštět v mobilu písničky, které jsme nedávno objevili. Chtěla bych, abychom jsme se navzájem krmili zmrzlinama a smáli se. Chtěla bych si s ním máchat nohy v řece a on by mi dával za ucho kytku. Chtěla bych s ním jezdit na jednom kole. Chtěla bych s ním vykoupit všechny koblihy s dírou v Penny a pak by jsme se přecpali. Chtěla bych se s ním procházet v dešti a v noci pod hvězdama. Chtěla bych, aby mě líbal do vlasů a říkal mi, že jsem krásná (což je trochu namyšlený, ale je to jen sen). To bych fakt chtěla, tohle všechno.

Držte mi palce.


středa 8. května 2013

nemám ráda školu.


Píšu seminární práci na zítřek o Platonově dialogu Faidón a světě div se, celkem mi to jde od ruky. Dokonce jsem ho celý přečetla, celých 92 stran! (nepleťte si pojmy, já jsem vášnivý čtenář, ale tohle mě fakt obvykle číst NE-BA-VÍ) A světe div se, tohle se mi nakonec i líbilo a četlo se to fajnově - rozhodně lepší než Descartovi Meditace, který mě čekají dnes v noci - ne, dnes nejdu spát, budu psát, psát a psát.

Jinak se mám dobře, 21. mám první předtermín latiny a jelikož ji momentálně chápu (slovíčka se doladěj, maybe, I hope..), tak zkusím své štěstí. Tentokrát chci zkouškové mít co nejdříve z krku, abych měla co nejdelší prázdniny a hlavně kvůli festivalům. Ale uvidíme, jak to půjde. Teď si říkám jak se budu učit aspon týden předem hned na první pokus, ale všichni víme, jak to dopadne, budu se učit večer před testem vyklepená jak ratlík.

O víkendu plánuji s M. Pochod přes tři hrady, který je u nás v okolí hodně oblíbený. Jestli bude počasí, možná pojedem na kole (ufff, to zase bude porod). Rozhodně by to chtělo zažít zase něco nového. Ve středu za týden jdu se ségrou na pardubický Majáles, tam se fakt těším, hoodně. Fixa, Wohnout, Sunshine... no joo!

Takže asi tak. Jdu pokračovat, Sókratés čeká.


neděle 5. května 2013

the joshua tree


M. mi lže do očí, nechová se ke mně hezky a já jsem až podivně klidná, už to nechávám doznít a čekám.

Včera jsem byla s kamarádkou v taverně, každá jsme si dala salát (já samozřejmě s kuřecím a domácím hořčicovým dressingem, yummi yum) a černýho mastera. Tak ráda s ní vždycky někam chodím a zejména na jídlo, protože se při tom nejlépe říkají novinky a drbou lidi. Nojo, tak znáte to.

Asi bych měla začít psát seminárky do školy, protože do čtvrtka mám napsat dvě (každá na tři normostrany). Bohužel, neumím nic dělat předběžně a už vůbec ne do školy, musí mě prostě tlačit čas, čím více, tím lépe. Loni u maturity to bylo extrémní, na státní jsem se neučila vůbec (možná jen jsem si zopakovala slohové útvary a postupy na čj), na praktickou dva dny předem a na ústní jen o svaťáku (a taky jsem se naučila jen 3/4 maturitních otázek, ale měla jsem happy day). Prostě no stress, be free and have fun, broo:)

Miluju svůj hrnek s U2 z Levných knih (psala jsem o něm někdy tenkrát). A navíc joshua tree je jejich nejlepší deska, takže to byla jasná volba. Tady je celý cd na youtube, tak si ho můžete poslechnout. Já osobně mám nejraději Bullet the Blue Sky, In God's Country a Trip Through Your Wires. Samozřejmě, With Or Without a I'm still haven't Found What I'm Looking For jsou klasiky, ale já mám vždycky raději ty méně známé kousky.

Doufám, že se máte hezky i přes to děsný počasí.





sobota 4. května 2013

we like ska



Úterý bylo ve znamení (asi jako u většiny mladých lidí) pití a zábavy, tentokrát se k tomu přidala i sůpr hudba a déšť. Skvělý, skvělý, skvělý!

A jako bonus jsem neuschla.

P.S. Jsem nejvíc ráda za to, že už mám úspěšně odmaturováno, protože ta letošní čeština byla docela zabijácká a nejspíš bych se hodně zapotila (a těžko říct, jestli bych vůbec něco vypotila).


koncert Band-a-sky
autogramy / malinovka / fire / jsme normalni

pátek 26. dubna 2013

You are sooo lazy!


Tuhle větu jsem slýchávala častěji, než "jdi se najíst" nebo "co bylo ve škole?", a tak Sonina ve středu ráno zvedla svou k-posteli-přirostlou prdel. Ano, je to tak, lemra nejlínější šla běhat (pokud se ten můj chabý pokus vůbec dá běháním nazvat). Bylo to šílený, málem mi vypadly plíce z krku (teď sem si vzpomněla jak se přesně tohle stalo panu Burnsovi, když naboural a Smithers si myslel, že to jsou airbagy, eh no nic). Ale nebylo to špatný, sice sem uběhla 20 metrů a už nemohla popadnout dech (takže jsem byla venku místo 30 minut hodinu), při příchodu domů jsem měla extra fialový nádech v obličeji, ale měla jsem a stále mám ze sebe skvělý pocit. Asi to zapojím do svého plánu žití.

A přestala jsem se přežírat sladkým, chodit do mekáče a piju hodně vody. Je mi faaajn. Nejspíš to vypadá, že jsem víc fotila než běhala, ale tak to vůbec není!


pondělí 22. dubna 2013

fire!


Střevní potíže v den, kdy zrovna máte nejdelší rozvrh a jste ve škole, jsou nic moc, věřte mi. Ale nebudu nechutná a radši vám řeknu, že už je to dobrý.

Dnes před začátkem semináře starořečtiny (ten referát jsem zvládla, uf) jsem byla ráno na čumendu v Levných knihách, protože jsem se na blogu mé oblíbené Aničky (která je mimochodem nejlepší a nejinspirativnější blogerka ever) dočetla, že mají v prodeji hrníčky s hudebními skupinami za 59 (a mezi nimi i Coldplay, I hope you understand), tak jsem si odnesla rovnou tři, COLDPLAYácký, U2ácký a tátovi k svátku KISSácký v domnění, že je stále ještě poslouchá. Chyba v indexu, doma mi máma řekla, že už jsou u něj dávno passé. No tak, tatii.

Zítra mám v plánu koupit si obyčejný bílý trička a pomalovat si je barvama na textil. První v seznamu jsou Kasabian, protože s M. teď neposloucháme nic jinýho (ani když přezouváme zimní pneu za letní na dvou autech jako zrovna včera - ano, už umím další užitečnou věc, fanfáry, prosím).


ano, jsem sebestředná blbka co strašně ráda špulí, mějte mě rádi, mucq

Nejlepší song (play, play!)



sobota 20. dubna 2013

up in the air


But if you ever need me, don't look the other way
cause I have lost my chances and hoping that someday
our ways crossing each others' will make us start again
so let's be friends by then...


A tak nějak to je. Každýho minulost jednou dožene a bude se ptát sám sebe, co by se stalo a kde by byl, kdyby se rozhodl jinak. Je těžký udržet city na uzdě, určitě to znáte.

Jsem nachcípaná a naši mě furt nutěj chodit do školy, takže kdybych na vás někde ve vlaku na mé trase prskla bacil, promiňte mi to. Naštěstí si ke mě sedá pouze skupinka tří opilích třicátníků, kteří po sobě lejí pivo, pomalu ani nevědí jakým vlakem jedou, ale hlavně že jedou pařit a vedou vtipnou konverzaci (ale bohužel, 18 už mi, pane, není), takže myslím, že těch pár mých bacilů jim neublíží, jelikož je hned vypálí.

Měla bych dělat referát na starořečtinu, jelikož ho budu (nebo spíš bych měla) v pondělí přednášet. Nemám ani čárku. Jak nečekané. Ale když dávaj pána prstenů, tak se nedá dělat nic jinýho, to prostě musíte pochopit.

nové vokuláry
téměř letní pardubice / cesta domů



úterý 9. dubna 2013

cigarettes in the theatre


Od včera se mi v krku prohánějí čerti, takže jsem dnes usoudila, že to latinářce prostě nemůžu udělat a nakazit ji svými parazity, tak jsem se sebrala a po první přednášce jela domů. Beztak jsem to chytla od mého hodného kamaráda spolužáka, který si vždycky kýchne a už ze zvyku si otře ruku o mou mikinu (jen tak naoko, ale bůhví). A pak se tomu oba smějeme jako pacienti.

A tak ležičkám, čajíčkuju (ale mnohem radši bych kakajíčkovala), sirupíčkuju a poslouchám hudbu. Mnohem raději poznávám nové kapely než nové filmy, když nepočítám kino (protože já miluju filmy v kině), ale doma sleduji už mnou zajetou klasiku (takže jsem odpoledne snad po sté zkoukla poslední díl Harryho Pottera). A tak slídím na youtube a sháním nové hudební idoly.


Nejlepší kniha a nejlepší spisovatel ever. A nejvíc mě to baví číst ve vlaku, jednou jsem díky tomu napínavému ději a mé nechuti přestat číst zapomněla vystoupit a málem jela až do Trutnova.

sobota 6. dubna 2013

mother, we just can't get enough


Včera dávali Dlouhou cestu a M. mi to furt přepínal, protože na slaďáky jako není, pff, je to vesnický tvrďák! Musím opravdu občas ocenit debilitu tv novy, jelikož opakuje filmy z předešlého dne na cinemě.

Ve středu jsme byli na véče (již zmiňovaný opožděný dárek k mému svátku), dala jsem si steak se sušenými rajčaty a bylinkovým máslem s hranolkama a nevím proč, ale vždycky je to ten druhý, který má lepší jídlo. Ale stejně to bylo výborný, akorát neměli zmrzlinové poháry. Co je to za restauraci, když nemají zmrzlinové poháry? Pohlreicha na ně!

Dnes ještě nějaké obyč fotky z Prahy. Snad už bude hezky a teplo, abych mohla jít fotit ven..

Na konci článku jeden z mých favourites songs.



úterý 2. dubna 2013

L.S.F.


Lost souls forever.

Dnes ráno jsem se musela doslova přemáhat, abych zvedla prdel z postele a šla na vlak do školy. Chtělo se mi brečet, po báječných velikonocích, kdy jsem byla u M. jsem měla zase navštívit to satanášovo doupě. A co si budeme povídat, měla jsem zůstat doma, protože naše latinářka vybouchla jak Vesuv a byla to erupce přímo ničivá, mé ideje zalila láva a jsou nadobro pohřbeny pod sutinami mého optimismu.

Dnes pár fotek z již zmiňovaného výletu do Prahy. Můj názor zůstává pořád stejný, nechtěla bych tam žít ani za nic, sorry, sir.

Sister.

Leo Express. Co dodat, zážitek!

Trocha kultury.


Trapčíme.




8 hodin ráno, nikde nikdo.

sobota 30. března 2013

sun rise light flies


Jmeniny byly fajn, dostala jsem krásné dárky i přání, ale až včera jsem si uvědomila a v hlavě si srovnala, kdo mi vlastně popřál a kdo ne, což mě nakonec dost naštvalo. Dvě ze tří nejlepších kamarádek, které mám se mi neozvaly vůbec, nejlepší kamarád mi popřál až včera s tím, že mi chtěl zavolat, "ale nějak z toho sešlo". I když jsem si řekla, že to řešit nebudu, furt mě to hlodá a mrzí.

Martin mi věnoval nádhernou kytici, milku a ještě mě vezme na večeři, nezapomněl dokonce ani na tradiční sváteční hádku, takže jsme se ten den opět rozloučili ve zlém. Zato se mi velmi netradičně následující den omluvil.

Včera jsme byli v Praze, fotky a pár vět v příštím článku.





pondělí 25. března 2013

easy way out


Víkend byl u mě ve znamení přátel, alkoholu, smíchu, psychotropních látek, bláznivých citů, vzpomínek, únavy a vzájemné lásky s M. Prostě se máme všichni rádi a svět nám leží u nohou!

Ve čtvrtek budu se svým jménem opět středem facebooku (bleh) a nemůžu se dočkat, co mi asi koupí M. On je strašnej tajnůstkář, ale upřímně, takhle to já nejraději. Já se odměnila dnes (do pekla se mnou!) a koupila jsem si sukni. Nevím proč, když je nesnáším a nenosím, ale myslím, že za to může ta zima.

bude se tunit křivák / rozbiju si na nich držku / I ♥ FOO FIGHTERS (thanks, dad)

sobota 23. března 2013

good luck charm


Čtyři dny, čtyři cesty do školy a tři z nich se rovnali katastrofě, která se v mý hlavě rovnala výbuchu jaderné elektrárny. Dobře, hodinu zpoždění bych byla ještě schopna pochopit. Ale víte, když je člověk hodinu uvězněn ve vlaku (a jako naschvál v pátek), kterému nefunguje mašina, dveře nejdou otevřít a lidé z něj na vlastní nebezpečí utíkají jako z věznice Shawshank, člověka to změní - hned přemýšlí, komu ukradne svačinu k večeři a vymýšlí nejlepší polohy na spaní.


úterý 19. března 2013

seek & destroy


České dráhy si nejspíš spletly dnešní den (resp. ráno) s aprílem. Prostě a jednoduše se mi štěstí opět vysmálo a pořádně mě koplo do prdele, do školy jsem přijela díky dvoum zpožděním o hodinu později a to jsem mohla být ještě ráda. Aleluja!

Cesta zpátky už byla v pořádku, asi napíšu na vedení děkovný dopis, že mě dostali včas domů. Ale nezbavím se dojmu, že by mi měli aspoň půlku jízdného vrátit, přece jen jsem nestihla jednu přednášku.

M. je nemocný, tak se velmi obávám osamoceného víkendu.

Učitel se nás včera ptal, co na tý škole vůbec děláme (nevypadal přitom vůbec kamarádsky). Nikdo nějak neměl co říct a tak si teď nejspíš myslí, že jsme pořádní debilové. Ale proč v prvním ročníku čteme těžkého a na pochopení složitého Kanta a Descarta, to nám taky jaksi neřekl. To je bordel.

Jdu spát. Jsem vyšťavená. Doufám, že se mi nebude zdát o naprosto nejvíc narvaným vlaku, ve kterém jsem dnes měla tu čest posedět (a to si můžu gratulovat, že jsem seděla).

A hrozně moc si přeji jet na rock for people, hlavně kvůli skupině Klaxons, kterou miluji. Nechcete jet někdo se mnou?

takhle mě prďola rozmazluje / jeho nová úžasná rybička - bojovnička