sobota 19. ledna 2013

If you could see me now.


Tak pondělní zápočet nemám. Úterní zápočet jsem taky neudělala, ale včera byl druhý pokus a ten už snad bude úspěšný, protože nervy na další učení toho hrozného textu už nemám. A v pondělí se mohu těšit na zápočet ze starořečtiny.

Včera jsem byla na motoplese (pro neználky je to ples pro milovníky aut a motocyklů, což já jsem odjakživa, pff) ve vedlejší vesnici a opravdu k němu nemám slov (no, možná jen několik). Pár pleskanců přes zadek od (mě naprosto neznámých) mužů všech věkových kategorií mě sice trochu vykolejily, ale byla jsem ostatními přesvědčena, že toto je na podobných plesech naprosto normální. Zato můj nový křivák poslouchal samé lichotivé připomínky. Nakonec to bylo fajn, byla jsem střízlivá, slušná, usmívající se a po plese jsem měla pocit, že mi hlava z krku upadne, protože jsem nejspíš až moc prožívala písničku od Judast Priest. Opět jsem se přesvědčila, že kluci jsou lepší přátelé než holky.

Nikdy bych neřekla, že ve škole můžu potkat tak skvělý lidi. Troufám si říct, že pár z nich budu brzy moct zařadit mezi mé opravdu dobré kamarády.

Dnes jsem si uvědomila, že s ním mám společného mnohem víc, než jsem si doposud myslela. Co když je to osud? Ne, že bych na něj věřila, podle mě neexistuje. Ale tak proč na něj jinak nemůžu zapomenout a mám pocit, že to tak má být...? Mám zvláštní pocit.

Jdu si udělalat kakao a mrknout na tu starořečtinu (možná).




1 komentář:

  1. Ten tvůj zvláštní pocit zamotal i mě. :D
    Ale zápočty snad budeš mít a jsem ráda, že aspoň kamarády objevuješ. :)

    OdpovědětVymazat