úterý 26. února 2013

i'm not normal


Dnes jsem se krapítek ulila z přednášky a přijela domů už na dvanáctou. Druhý týden školy a už na to pěkně kašlu, ale co jiného se dá ode mě čekat. Jediné, co mě za celý den pobavilo bylo to, že jsem si na seminář shodou okolností sedla do lavice, ve které bylo propiskou načmáráno "Soňa to je číča" a "Soňo já tě miloval, i love you". Opravdu milé, takže díky, díky moc!

Rozhodla jsem se, že si (alespoň) do května nekoupím nic na sebe. Trochu jsem aktualizovala šatník a myslím, že to takhle asi už stačí. Dnešním dnem zahajuji abstinenci nakupování! Beru jako 1. krok k úspěchu to, že sama sebe obviňuju za to, že už je to vážně moc. Držte mi palce.



sobota 23. února 2013

be free with your boyfriend


Dlouho jsem neměla co napsat, vše bylo stereotypní, začala škola, noví učitelé, kteří jsou 100x horší než ti předchozí, milion seminárních prací přede mnou a myšlenky pouze na to, kdy je nejlepší čas s tím seknout. Včerejší den a dva hodinové semináře (a zejména pohledy učitelů ala "vy jste mi ale debilové") mě přesvědčily o tom, že to vůbec není to, co chci jednou dělat (dá se filozofie vůbec dělat?).

Prostě se nic nedělo, ale zároveň se toho u mě dělo moc, hlavně v mé hlavě, kde jsem si přehrávala co se to se mnou děje, co chci, koho chci, koho nechci.. Prostě jsem zase měla tu svou pověstnou náladu, kdy koukám na svět jako kakabus a nikdo neví, co si přesně myslím a kde se nacházím. Dá se říct, že už mám ve všem jasno a můžu být zase jako dřív.

S M. se mám fakt skvěle, nic mi nechybí a poslední dny si spolu užíváme jako nikdy. Celej vztah se nám nějak změnil k lepšímu, čím dál častěji mi říká věci, který mi zlepšují den a díky tomu ho miluju čím dál víc. Možná se někde v hloubi duše ještě skrývá ten cit k někomu jinému, ale teď je mi to ukradené, naprosto. Možná se to zase změní až ho zase uvidím, ale už vím, že mě to nebude tak ovládat jako předtím.

Doufám, že se máte všichni hezky. Moje nenávist vůči sněhu vzrostla na maximum.

pro mytí vlásků bez slziček / už bych nejradši z tý sprchy ani nevylejzala / nákup jarních bot n.1, Deichmann 349,- / nákup jarních bot n.2, Deichmann 349,-

čtvrtek 14. února 2013

lift me up to the sun


Příští týden začínám letní semestr a rozvrh se ségře podařil sestavit tak, jak jsem si představovala. Volno mám místo úterka ve středu, jednu blbou hodinu mám místo středy ve čtvrtek. Snad to bude fungovat, hlavně máme (až na dva jedince) úplně jiné učitele, tak snad to nebude taková hrůza jako doteď (PROSÍM!).

To odměňování se za zkoušky jsem vzala asi za špatný konec a utratila docela dost peněz, jak jinak než za oblečení. Jsem smířená s faktem, že už mám otevřené dveře do pekla a brousí se na mě vidle a vaří se v kotli.

Ale pořád si stojím za názorem, že jsem si to prostě zasloužila. Táta jen koukal a obracel oči v sloup a máma mi sebrala moje vysněné triko s vlkem. Ano, musím si sehnat jiné a pokud možno v menší velikosti a střihu.

A konečně mám mikinu se sovou, je nejlepší, nejteplejší, nejmilejší a miluju ji, i když mi je velká (to mám za to, že si kromě kalhot nic nezkouším v kabinkách).

Když jsem včera přijela ze školy (kde mi latinářka vytkla, že jsem měla pěkně ušmudlanou písemku, ale co), jako poslední odměnu na seznamu jsem si šla nechat nastřelit další náušnici do ucha. Zatím mi ucho neupadlo ani nezčernalo ani nezhnisalo, takže klid, tati, je to prostě v pohodě, odpočívá, já ho čistím lihem, rozumíme si.

 Nemám ráda Valentýna. Ten "svátek" mi přijde docela stupidní, nemůžu si pomoct. Neslavíme ho, M. má podobný názor jako já (no, spíš je mu to jedno) a jsem ohleduplná k lidem, kteří jsou single a tudíž nejsem odvařená z toho, jak mám úúúžasnýho přítele, který mi dal tohle a tohle a miluju ho nejvíc na světě. Já mu něco koupím pokaždé, když chci, řeknu mu Miluji tě pokaždé, když chci. A navíc není žádná ostuda, když je člověk sám, naopak, každý zadaný po té svobodě občas zatouží. Proto v dnešním svátku zamilovaných nevidím žádný smysl.




pondělí 11. února 2013

there's no stopping us right now

... I feel so close to you right now..

 

Je to tam. Zvládla jsem zimní semestr, jeden předmět si sice táhnu do druháku jako kouli na noze, ale jinak mám vše splněno. Dnes jsem na poslední pokus zvládla zkoušku za 10 kreditů a jelikož jsem šla poslední (vždy to má nějakou výhodu, to si pamatujte), netrápil mě moc dlouho řekl: tak mi dejte index, hodně štěstí a nashledanou. Ani svou mámu jsem nikdy takhle rychle neposlechla a to i když mi hrozila vařečkou.

V sobotu to zapiju. To musíte chápat, je to výjimečná situace a pro mě naprosto nepochopitelná. Nebo možná budu slušná. Ještě si to rozmyslím.

Za poslední dva dny jsem shlédla dva filmy z prostředí 2. sv. války a koncentračních táborů a vždycky mi je potom úplně divně a i trochu na zvracení. Když jsem to říkala M. (a on naprosto nezaujatě poslouchal a dělal, že spí), tak mi odpověděl, ať na to teda nekoukám. Já si ale stahuju další a další filmy a fakt mě to zaujalo i přesto, že mi pak tečou slzy a rýma.

Zítra a ve středu si jedu zapsat známky do indexu, tak asi prolezu pár obchodů a budu shánět triko s vlkem a další věci, které si přeji. Třeba něco najdu. Ale hlavně si chci pořídit ty boty, ale to asi počkám až v sobotu pojedu s našima do Deichmanna.




sobota 9. února 2013

radioactive


Tento týden považuji za úspěšný. V pondělí jsem zvládla filozofickou logiku a v úterý latinu. Nevyšla mi zkouška z etiky, ale v úterý mám poslední pokus a jelikož má proti mně pan doktor jistou averzi, pochybuju, že ji zvládnu. Důležitý je ovšem onen fakt, že jsem na další půlrok studentka, jelikož jsem se svými kredity překročila limit a tudíž nemají právo mě vyhodit. Čekají mne poslední dvě zkoušky a bude konec. Ve středu si jedu už jen zapsat známky a zápočty a plánuji si pořídit něco za odměnu.

Včerejší kino bylo fajn, Hobit se mi líbil, ovšem pár momentů tam bylo opravdu špatných (třeba ty hranolky, totální přešlap) a kazilo mi to dojem z celého filmu. Ale jo, bavilo mě to a uteklo to rychle (alespoň mně, M. tam skoro usínal) a pohled na mužného Thorina již zmiňované nedostatky filmu zatlačil do pozadí. Z kina jsme vylezli o půl osmý a obchody už začaly pomalu zavírat a uklízet, takže nemám ani boty, ani nic jinýho, což mě poněkud vyvedlo z míry. Ještě, že jezdím do těch Pardubic.

Poslední dobou je venku opravdu hezky. Na můj vkus sice furt zima (tudíž ten běh nechám až na březen), ale když se teple oblíknu a do všech kapes narvu balíček papírových kapesníčků, je to fajn. Proto neváhám a chodím ven s každým, kdo projeví zájem o malou procházku.

Ve čtvrtek jsem si dala na dlouho dobu svou poslední koblihu s růžovou polevou z Penny. Už mi ani tolik nechutnala.

A hrozně se mi začal zamlouvat seriál Grimm.


čtvrtek 7. února 2013

I'm not alone


Příští týden mám poslední možnost zabojovat a projevit snahu o to, abych zůstala na škole. Pořád mě nikdo nepřesvědčil, abych tu snahu opravdu projevila, protože ti učitelé a doktoři, co po nás chtějí zázraky, jsou naprostí idioti. Promiňte, ale je to tak, a já bych jim titul nedala ani za milion stránek plnejch filozofických keců.

Sobotní sportovní ples byl takovej, já ani nevim, jak bych ho měla popsat. Zvláštní. Celkově se teď mám tak divně. Připadá mi, že teď máme s M. takové to stereotypní období. Ale pozor, na zítřek máme rezervovaný lístky na Hobita, pokus number 2. Taky už si chci koupit ty boty. Dokonce už jsem přestala jíst sladký a zaútočila na zeleninu. A hrozně mi to vyhovuje, nekecám. Do léta budu mít takový bicáky, že se o mě budou chlapi rvát!

Ale momentálně mě chlapi pěkně štvou. Ono má totiž i své nevýhody (nebo alespoň jednu), že si s nima rozumím. Ale ten, koho mám fakt ráda (ráda, ráda... hmm.. ráda..), tak ten se tak pěkně drží při zdi, což je vlastně roztomilé, ale na jednu stranu.. No to je jedno. Nebo není?