čtvrtek 7. února 2013

I'm not alone


Příští týden mám poslední možnost zabojovat a projevit snahu o to, abych zůstala na škole. Pořád mě nikdo nepřesvědčil, abych tu snahu opravdu projevila, protože ti učitelé a doktoři, co po nás chtějí zázraky, jsou naprostí idioti. Promiňte, ale je to tak, a já bych jim titul nedala ani za milion stránek plnejch filozofických keců.

Sobotní sportovní ples byl takovej, já ani nevim, jak bych ho měla popsat. Zvláštní. Celkově se teď mám tak divně. Připadá mi, že teď máme s M. takové to stereotypní období. Ale pozor, na zítřek máme rezervovaný lístky na Hobita, pokus number 2. Taky už si chci koupit ty boty. Dokonce už jsem přestala jíst sladký a zaútočila na zeleninu. A hrozně mi to vyhovuje, nekecám. Do léta budu mít takový bicáky, že se o mě budou chlapi rvát!

Ale momentálně mě chlapi pěkně štvou. Ono má totiž i své nevýhody (nebo alespoň jednu), že si s nima rozumím. Ale ten, koho mám fakt ráda (ráda, ráda... hmm.. ráda..), tak ten se tak pěkně drží při zdi, což je vlastně roztomilé, ale na jednu stranu.. No to je jedno. Nebo není?



Žádné komentáře:

Okomentovat