neděle 27. října 2013

all I want is something to believe in



Přemýšlím, že tento můj druhý svět zruším, smažu, zapomenu na něj. Ale stejně to neudělám. A víte proč? Já totiž ne. Asi mám k němu nějaké nevysvětlitelné pouto.

Je celkem složité popsat můj momentální stav. Zažívám psychický otřes kvůli dědovi v nemocnici, ale na druhou stranu se mám tak hezky a jsem spokojená. Cítím se rozdvojená, jednu chvíli se usmívám a pak si řeknu co to sakra děláš a začnu být nepříjemná a duchem nepřítomná.

Měla bych se nad sebou zamyslet, ve všech ohledech. Není to se mnou lehký, nikdy nebylo, ale tuším, že překračuji nějakou hranici.. Musím se snažit to změnit, nechci přijít o to, co miluji.

Nejsem sama sebou. Chci to být zase já, tak moc to chci. Doufám, že jsem to ještě nezapomněla...

A jestli vám můžu doporučit nějakou knihu, tak je to Zlodějka knih. Nikdy jsem u žádný knihy nebrečela. Až dnes. A ještě nikdy jsem po přečtení poslední stránky tak dlouho neseděla a nekoukala do zdi.



1 komentář:

  1. Hlavu vzhůru, já si pro jistotu založila nový blog a vůbec netuším, jestli mi to k něčemu bude.
    Děda bude snad v pořádku. Bohužel je fakt ten, že už jsi druhá, které se něco děje s dědou. Kamarádka má též dědu v nemocnici a je to vážné. Je to smutné a doufám, že oba budou v pořádku.

    OdpovědětVymazat