sobota 6. prosince 2014

keep calm & .....


Už je to víc jak měsíc, kdy jsem napsala poslední článek. Za tu dobu se změnilo tak moc věcí, až tomu sama nemůžu uvěřit. Udělala jsem pár chyb, udělala jsem pár dobrých věcí. Hlavně začínám opravdu poznávat sama sebe, začínám uvažovat nad tím, co chci a neberu už takový zřetel na ostatní. Popravdě mi otevřel oči můj kamarád a spolužák, se kterým si skvěle rozumíme. Už se tolik nebojím, překvapila jsem sama sebe a začala bojovat. Ve všech směrech :-) A už taky tolik nepiju, tedy, snažím se.

středa 29. října 2014

KLAXONS


Miluji je tak moc, že jsem utratila své poslední peníze jen kvůli tomu, abych je viděla!

A věřím, že toho nikdy nebudu litovat!






sobota 25. října 2014

shut up & dance


Uff. Poslední dny mi nějak splývají dohromady.

Pardubice jsou zabijácký. Alkohol, akce, alkohol, škola, starosti, problémy, alkohol. Kupa nových lidí a kupa starých lidí, které díky mému pobytu lépe poznávám. Vymyká se mi to z rukou, už by to zase chtělo (alespoň na chvíli) tu starou hodnou Soňu, která žila svůj poklidný život v maloměstě, opila se maximálně 1x za měsíc a pravidelně chodila do školy.

Je to jedna velká párty.

Měla bych se probrat a uvědomit si, jestli mi za to prázdný účet, ztracený svetry (a kontaktní čočky), vůbec stojí.


Hokejový derby UPCE x UHK.. a afterparty v AFI paláci.. a taky začátek konce!

...a takhle nějak to pokračuje..


neděle 21. září 2014

vycucáno z mobilu.


Můj mobil má takové vlastnosti, o kterých se tomu vašemu ani nezdálo. Umí se zapnout a vypnout jak chce a to ani není kdovíjak (spíš vůbec) smart, žije vlastním životem, umí plavat v záchodě a občas umí i něco vyfotit, aniž by to bylo rozmazané. Vlastně mě teď napadá, že nemá ani jméno, narozdíl od našeho sušáku na prádlo, který jsme si včera se ségrou koupily na byt (pokud také sháníte, je v akci v Albertu za 137,-...a rovnou si ho zkuste tahat mhdéčkem, zaručeně s tím zabodujete) a jmenuje se Standa.


Paříž a konference s Miriam. Vymývání mozků.

Léto a koncert Band-a-sky, Wohnoutů a Udg na Výravě. Skvělý!

Léto a posezení s kamarádkami. To pivo mi nechutnalo, vůbec.

Léto a Only open air festival. Nejlepší párty s Calvinem Harrisem!

Návštěva na naší katedře FF. Kamarádka psala zkoušku, tak jsem hlídala chrtíka.

Terasa.

Včerejší véča aneb jsme prasata, noaco!

sobota 13. září 2014

waiting for love


"Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého... Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci.  Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali.  Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně."

Haruki Murakami - Kafka na pobřeží



úterý 9. září 2014

new home


Pardubice. Nový domov. Nový život. Nový pohled jak na svět, tak na sebe sama.

Jsem spokojená. I bez muže!



pátek 1. srpna 2014

learn to fly


Je to tak zvláštní, nedomyšlený a smutný, když se dva lidé, kteří spolu strávili dlouhé měsíce či roky, sdíleli spolu lože, smáli se, říkali si hezký věci a navzájem si naslouchali, k sobě ze dne na den chovají jako cizí. Jeden druhému nestojí ani za pořádný pozdrav, úsměv a pár slov. Přitom vás ten dotyčný zná jako málokdo, zná vaše tajemství i vaše tělo. Ale tak to prostě chodí.

Dneska se mi zdál báječnej sen a já si uvědomila, že existuje a existoval jen jediný člověk, ke kterému sem kdy cítila opravdu hluboký cit. Znám ho tolik let, byl blízko a já měla tolik možností, ale všechny jsem nechala utéct. Mám pocit, že jsme na stejné vlně a o to je těžší to nechat být. Už má jiný život, jiný život s někým jiným.

Od září budu se ségrou bydlet v Pardubicích. Děsím se toho, ale také se těším. Na nový zkušenosti, lidi, všechno.. Ale to neznamená, že zapomenu na ty "staré", které mám tady doma. Nikdy je nenechám odejít, myslím, že o to víc si jich budu vážit, když je neuvidím tak často.

Chci se naučit žít bez lásky. Ale říkám si, že právě to je můj účel, to, čím jsem svá. Miluji, když někoho miluji.. tedy když miluje i on mne. Logicky.




neděle 20. července 2014

music makes me happy


Ten rozchod jsem vzala za špatný konec. Opíjela jsem se, brečela na rameni snad každému, kdo mi ho byl schopný podstrčit a nadávala na H. u každého, kdo mě hodlal poslouchat. Byla to chyba. Už se nelituji, cíleně se neopíjím a začínám zase žít. Hledím do budoucna, těším se na nové lásky (ale žádnou nehledám) a jsem zase sama sebou. Nikdy nebudu H. omlouvat, v životě nepochopím jeho jednání a nechci s ním mít nic společného. Ale třeba budu za pár měsíců či let mluvit jinak, M. jsem nicméně taky dokázala odpustit a jsem schopna se s ním normálně bavit.

Hodně mi v tom pomohli přátelé a ségra. A vlastně taky naši. Mám je moc ráda. A taky knihy a hudba. TAHLETA:

Ed Sheeran

Jeho prostě miluju. Jasně, je to samý love, broken heart, wonderful, you're beautiful, atd atd, ale u něj mi to nevadí. U něj je to úplně něco jiného. Asi mi jeho hudba dává naději nebo něco na ten způsob (sem trapná, já vím)..
Kliknutím otevřete song na youtube.




Klaxons

Dost zřetelná odlišnost od Eda. Jsou jiní a dokonale zapadají do mého světa.




TheSoundYouNeed

Hudební radiová stanice. A moc dobrá.






Chtěla bych být někde daleko. A zapomenout na vše.


středa 16. července 2014

Sonia na tripu... Paris


Paříž byla krátká, deštivá, chaotická, ale i krásná a impozantní. Kdyby nás nechytl mega slejvák, při kterém šneci a žabí stehýnka plavali ulicemi, tak by to bylo téměř bezchybné. Kdyby nebyla ta konference na podporu demokracie v Iránu (nebo Iráku nebo Itálii, no rozhodně to bylo vod I), při kterém jsem byla málem ušlapána davem (či otrávena kari bagetou), bylo by to vůbec perfektní. Kdyby nebylo v našem zájezdu pár dementních lidí, kteří jeli do Paříže za účelem se opít nebo najít novou lásku (viz starší delegát z vedlejšího autobusu a 18-ti letá dívka z našeho, což mělo za následek "pár minut" zpoždění našeho odjezdu), tak bych si to nejspíš užila i přes ten déšť.

No, víte jak, lepší než drátem do voka.

Asi by to chtělo pár informací. Odjížděli jsme ve čtvrtek 26.6. a přijeli v neděli 29. V pátek jsme dorazili do Paříže, šli na konferenci (stávku, demonstraci, říkejte tomu jak chcete), kde byla bílá rasa v (až příliš) výrazné menšině, mávali tam vlajkama s nějakou ženou (myslím, že se jmenovala buď Maryam nebo Miriam), dostali tam 2x kari bagetu s malou kolou, ze které by opravdu nebylo do zpěvu ani židům v Osvětimi (podle mě to bylo ze psa nebo bílých dětí, které tam mezitím ušlapali). Po x hodinách, ve kterých jsme půjčenými sluchátky poslouchali x amerických, francouzských, německých, a dalších (globus hledat nebudu) senátorů a ministrů a nevim čeho, (tedy, já si raději naladila nějaké francouzské rádio a poslouchala Rihannu a Justina Timberlaka), jsme odjeli na hotel. Ten se mi líbil, měli tam i mejdlíčka. Druhý den jsme měli volný, logicky jsme šli do centra, abychom vyfotili nějaké to selfíčko a hodili to hned na insta (kdybych nějakej měla). Slejvák. Hroznej. Mokro. Všude. Po obhlédnutí památek (viz fotky), jsme s holkama mokré, hladové, unavené nastoupily do autobusu a doufaly, že už nás nic hrozného nečeká a těšily se na ČR (inu, ano,  je to tak). Následovalo rozhořčení ze zpoždění našeho odjezdu díky velmi romantickému vzplanutí dvou duší (viz první odstavec). Ale nakonec jsme dojeli do Prahy a potom domů. Ámen.




středa 25. června 2014

broken heart


Jsem sama, po roce, už zase. Tak strašně to bolí, tuším, že snad 1000x víc než loni, protože tohle bylo naprosto nečekaný a hlavně jednostranný.. A ty věci, které mi řekl, to bolelo tak ukrutně, že to nemůžu ani popsat. Tak moc jsem ho milovala, miluju a ještě dlouho budu. Ale musím jít dál. A proto zítra jedu na dva dny do Paříže.

Je mi hrozně, mám takový pocit, že jsem ztratila něco strašně důležitého, půlku sebe sama, svoje srdce, svoje já. Furt tomu nemůžu uvěřit.. Ale evidentně si mě nevážil.

A vrátila bych se k němu? Jsem hloupá, ale asi ano.. To se však nikdy nestane.

Buďte na sebe hodní a mějte se rádi. Láska je to nejkrásnější, co máme.


úterý 17. června 2014

west coast


Už jen dvě zkoušky a mám hotovo. V pátek odjíždím na Jamrock, tentokrát poprvé bez M., tak jsem na to zvědavá, jak si to užiji tentokrát s jinýma lidma. Upřímně, mám z toho docela obavy.. už jen proto, že nebudeme u mého nejlepšího kamaráda, ale ve stanovým městě. Ale těším se.

JÁ.

úterý 10. června 2014

show me a miracle


Nové cd Klaxons je tutovka, vodvaz, totálně ujetá směs chytlavých melodií a zvuků, jsem z toho prostě unešená jak třináctiletá holka ze svalnatýho Vina Diesela, co si budeme povídat.

Každopádně jsem uprostřed zkouškového, ještě 4 mě čekají a parádně mě to nezajímá, učím se maximálně ten den ráno ve vlaku, ale zatím to funguje. Nechává mě to chladnou.

Mám pocit, že se k H. moc upínám. Jsem asi až moc zamilovaná. Ale je to krásný pocit a nehodlám s tím přestat, i když je to mezi námi občas na ostří nože.. I přes všechno zlý, je nejlepší a je můj. Moje malý velký štěstí.





čtvrtek 22. května 2014

magic

  • Zkoušky čekají.
  • Učení taktéž. 
  • Já nemám čas.
  • Čtu Inferno od Dana Browna a je to pekelně napínavý.
  • Do květinářství konečně dorazily stévie.
  • Trápí mě alergie a zánět močových cest.
  • Mám doporučení na urologii.
  • H. mě trápí už jen občas.
  • Opustila mě veškerá chuť na sladký.
  • Ale vůbec to nemá nic společného s tím, že chci zhubnout (...).
  • Užívejte sluníčka, já musím být ve stínu.
  • V létě pojedeme na Kryštof kempy do Svojšic.
  • Myslím, že to budou skvělý prázdniny.
  • Počet napsaných stran bakalářky: 0,00
  • Ale Coldplay mají konečně nový cd!
  • A nejhezčí kluci jsou zrzci.

kveteme nb.1

pondělí 5. května 2014

a tougher love


Unavená jako nikdy, zničená jako nikdy, psychicky labilní, zamilovaná, často zklamaná, ubrečená a naštvaná. Nechová se totiž jako někdo, pro koho znamenám něco víc než kalendář AC Sparta Praha na jeho zdi, který pravidelně zapomíná obracet a který má mimochodem ode mě.

Škola mi dává zabrat, bakalářka se hlásí o pozornost a má pozornost se naopak zaobírá úplně jinými tématy. Jsem utrápená, nešťastná a myslím, že nadešel ten správný čas na to dát si život zase do pořádku. Život mi utíká mezi prsty, každým dnem stárnu a já chci být šťastná.

O víkendu jsme po půl roce opět navštívili Krakonoše v Krkonoších. Byli jsme tam od čtvrtka do neděle a kdybych to měla zhodnotit.. tak první dva dny super. Víc asi nemusím dodávat.

Dnes pár mobilních fotek, které se mi nahromadily.

ještě z koncertu OneRepublic/s kamarádkou v kavárně aneb Mattoni už neni/krásné pouťové srdce od přítele mé ségry

naše 13-ti patrová škola/mlsáme toffifee při přednášce/fotím se v cizím bytě

Hradecký majáles, pěkně nám zapršelo, ale bylo to skvělý..

Nakonec má oblíbená písnička. Jo a v létě jedem se ségrou na Calvina Harrise do Prahy. Moc se těším, s ní se život užívá nejvíc!


sobota 12. dubna 2014

there is no other time


Dnes jsem byla venku, šla jsem na longboard. Chtěla jsem být sama, přemýšlet, být na čerstvém vzduchu (což mimo jiné znamená mít neustále u sebe inhalátor). Bylo mi hezky.

Pak jsem jela k babičce, kde jsem byla všehovšudy tak pět minut, aby mi ségra dala dárky k svátku. Což představuje tangle teezer (je boží!) a šampon Aussie. Díky ségře budu mít krásný háro, který stejně nikdo kromě mě neocení, ale to je jedno <3 Cestou nás zastavili policajti, ještě že je táta tak zodpovědnej a jezdí jak řidič slečny Daisy. Taky mi koupil ten nejlepší čokoladovy nanuk z lidlu.

Jenže teď tady sedím, koukám na Prokletý ostrov, ale absolutně to nevnímám. Neměla jsem být dnes večer sama, ale jsem. Zase.

Tak moc mi chybí všechno, co jsem prožila s M. Nikdy jsme se nenudili, byli jsme tu pro sebe a já to cítila. Věděla jsem to, dával mi to najevo a říkal mi to. I když jsem se zašpinila při přezouvání pneumatik a zapotila při hrabání sena, byla jsem ráda, že něco nového prožívám.  Ale teď je všechno jinak.. všechno je jinak. Nemám jistotu, nemám oporu, nevím, co cítí ani co si myslí. Já vím, že nemůžu srovnávat dva naprosto odlišný lidi. Nebo to je možná ono, že je tak odlišný a vzdálený mně a všemu, co potřebuju. Nejsem šťastná, tak proč to neukončím tak, jako to šlo v létě? Nebo zase jenom přeháním? Miluju ho a udělala bych pro něj vše, ale mám pocit, že díky mojí snaze to nevydrží a stejně to jednou skončí.



pondělí 31. března 2014

are you what you wanna be?


Nový cd od Foster The People na mě zapůsobilo takovým způsobem, že mám pocit, že ho vydali přímo a jenom pro mě. Už dlouho jsem takový pocit nezažila, naposled před lety s Coldplay (u jejichž letošního nového cd očekávám stejnou reakci).

Léky zabraly, už nejsem opuchlá, ale loupu se a jsem jak sušenka. Taky bych na léky neměla pít alkohol, což jsem poznala hned v neděli ráno, kdy mi po kamarádově oslavě narozenin nebylo zrovna dobře.

Jinak se mám tak nějak fajn, pořád si něčím dělám radost. K svátku jsem dostala moc krásné dárky, s přáními už to nebylo tak žhavé, hodně přátel si nevzpomnělo, ale ti nejdůležitější ano.


ďábelská věc

úterý 18. března 2014

ask yourself


Díky tomu, že jsem se na longboardu naučila jakž takž zatáčet a zlepšila svou jízdu, jsem se osypala alergií na zatím neznámou příčinu (alergie na sport a na longboard se zamítá, párkrát jsem sportovala už předtím a s obličejem se mi nikdy nic nestalo), vypadá to na nějakej blbej strom, který kvete. Jsem opuchlá jak ropucha, šeredná, zarudlá, svědí to a pusa mě bolí takovým způsobem, že do ní nestrčím rohlík aniž bych si nepotrhala koutky. Díky škole ale nemůžu navštívit doktorku a tak doufám, že ve čtvrtek bude už klid a přijmou mě na poliklinice. Ámen.

Strašně ráda čtu ve vlaku, vlastně je to jediné místo, kde čtu, když nepočítám pár volných chvil ve škole nebo občas doma, když už se fakt nudou kopu do zadku. Momentálně je to Hvězdy nám nepřály, což je bestseller roku 2012 o dospívající dvojici, která bojuje s rakovinou.. Ta kniha je strašně hezká a vyvolává ve mně hrozně zvláštní pocity. Přemýšlím nad svým životem, nad láskou, nad nemocemi a lidskými problémy, který vlastně žádný problémy nejsou.

Lidské vztahy jsou jako koleje, vzájemně se proplétají, některé končí ve slepých uličkách, jiné jsou nekonečné, jiné zrezaví a opotřebují a následně se přestají používat, ale jiné jsou hladké, lesklé, zdravé, nesmrtelné. A já budu to naše místo, tu naši výhybku, kde se naše životy protínají opečovávat jak nejlíp dovedu a nenechám ji nijak zničit, aby to tak zůstalo a byl z nás hlavní koridor, navždycky.

Je to moje podpora, nikdo jinej by mi nedal pusu s tak šerednou vizáží, jakou teď mám.

Jsem retard (z loňského majálesu v Pardubicích). Krásné vzpomínky.


pondělí 10. března 2014

not good


Dusím se, zvracím, rudnu, kašlu, podle všeho nejspíš umírám na příčinu zatím neznámou (kdyžtak to napíšou na parte, buďte na příjmu). Nicméně antibiotika odmítám, jsem nadopovaná kapkama, hallskama a nyní i ibalginem, protože mě bolí pupik. Myslím, že chemie mám v sobě až dost.

Jeden poznatek z posledních dní - jízda na longboardu vůbec není jednoduchá, jak vypadá. Ale nevzdám to, akorát na něj nemám moc času, škola mě teď dost vyčerpává.

Celkově jsem hrozně vyčerpaná a cítím se osaměle. Hodně.

Jediné, co mi dělá společnost neustále, jsou knihy. Teď čtu Alchymistu od Paula Coelha. Takovou knihu jsem dlouho hledala. A předtím jsem přečetla Gejšu, kterou mohu také doporučit.

Fakt je mi smutno z toho, jak se cítím sama.. A taky z toho, že tak málo lidí si pěstuje na 1. místě lásku. Protože pro mě byla, je a vždy bude to nejdůležitější, narozdíl od... Víte, já někdy opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet. Jsem přece problémová.


moje holky

čtvrtek 27. února 2014

lake michigan


Viděli jste/slyšeli jste o filmu The Secret Life of Walter Mitty? Já ho bohužel neviděla, ale nemůžu se dočkat až se tak stane, protože jeho soundtrack je nejlepší na světě (dokonce předběhl i OST k Hunger Games). A mám z něj pocit, že mi ten film změní život. Můžete si ho poslechnout zde.

Těším se na teplo a jaro, až mě opustí ty odporný záchvaty kašle, při kterých mi jde téměř o život, až budu moct jít ven jen v mikině a jezdit na longu, který mi snad dnes dorazí na poštu.

Škola mě začíná solidně unavovat, v noci špatně spím, nefunguje mi tiskárna a někteří lidé ze třídy mi začínají svým chováním opravdu vadit a nejspíš jim to dám brzy na srozuměnou. Já si z nich totiž na prdel nesednu.

Dnes pár fotek z koncertu OneRepublic. Bylo to fakt dokonalý! A Ryan je ještě krásnější než sem myslela..

neděle 23. února 2014

fuck*ng yeah


Olympiáda skončila, Kanada vyhrála hokej (yeaaah!), koncert OneRepublic - jo, tak to byla genialita nad geniality, zmákla sem všechny zkoušky a od zítřka mi startuje letni semestr. Uz zase!

Nemužu se rozhodnout mezi 2 longboardy, mama se boji, ze se na tom zabiju a tata v to spis doufa. Neklesam na mysli, po dlouhe dobe je to vec, kterou si jsem 100% jista, ze me bude bavit.

Cely vikend se valim v perine, kaslu (doslova) na vsechno a na vsechny, ctu knihy (tip - Svědkyně ohně) a koukám na filmy (tip - Pokání, nejen proto, že tam hraje muj oblibenec).

Byli jste v olympijském parku na Letný? My jo! S našim hc! (fotky by my friend Petra J.)



čtvrtek 13. února 2014

20 things I hate about you


...aneb 20 faktů o mně neboli 20 věcí, které vás (pokud se tak ještě nestalo) přesvědčí o tom, že patřím někam do ústavu pro choromyslné a psychicky labilní jedince..

1. libi se mi prirozenost, uprimne me nebavi se licit
2. jsem zastance hippies, lesbicek a gayu
3. podle mámy jsem napůl kluk a podle táty nejsem vůbec jeho
4. nemám ráda šaty, sukně a podpatky (asi to trochu souvisí s bodem 3)
5. miluji barvy
6. nepiji kafe, nekourim a verim, ze to tak zustane navzdy
7. každý den si musím pustit oblíbený písničky, jinak je pro mě den totalne zabitej
8. jsem hroznej magor, dokážu se smát i bez důvodu a hodně lidí tomu nerozumí
9. občas mám chut odejít z tohoto sveta
10. dřív jsem byla hrozná žarlivka, ale život me odnaučil, duvera je totiz klicova
11. často se červenám a rozhodně to neni roztomily, nenavidim to..!!
12. řidičák jsem dostala omylem, pětkrát sem opakovala jízdy a od tý doby neřidim
13. pry mam divny vkus, od mužů, obleceni až po hudbu, já mu říkám vytříbený
14. mam hodne planu do budoucna, ale vetsinou nesplnitelny
15. jsem hodně přecitlivělá, dokážu brečet i když se nic nestalo
16. ale na druhou stranu si dokážu otevřít hubu na každého, když si myslim, ze jsem v pravu
17. nemám ráda děti, ani mimina, ani odrostlejší, prostě ne
18. miluju pocit svobody
19. nikdy se pořádně neopálím ani v létě, jsem bledá 12 mesicu v roce
20. jsem hrozny snilek, myslim, ze sny maji nejaky svuj vyznam





úterý 4. února 2014

this is war, honey..


Válka za lásku a mír. Za to v každém okamžiku, ať jste dole nebo nahoře, stojí bojovat. A za dobrou náladu, ještě.

Mám se fajn. Ještě dvě zkoušky a schluss. Vlastně prd schluss, bakalářka čeká a brousí si na mě zuby, drápy a všechny nebezpečný nástroje, aby mě dohnala k šílenství.

Mám plán. Plán, do kterého zapojím celé naše město, všechny obyvatele. Zatím to musím ještě pořádně doladit, vyhrabat ve skříni  nějakou tmavou mikinu s kapucí, aby mne nemohly identifikovat místní bezpečnostní kamery a cvičit hodně rychlý běh, kdyby mě místní policie přece jen dopadla. Haha. Brzo uvidíte!

Taky musím sehnat chytač snů, sušenou levanduli a kšandy. Moje must have.

Ale to všechno až po zkouškách.

A koupím si longboard, ať si říká kdo chce, co chce.

Buďte happy!






čtvrtek 30. ledna 2014

my life is beatiful


Oblíbená písnička, film, který mile překvapil (jako mě před chvílí Svěrací kazajka, doporůčo), splněná zkouška, chvíle s milovaným člověkem, vlídná slova od kamarádů.. Prostě ta chvíle, ten vnitřní pocit, který vám říká, že život za to stojí a že tu chvíli chcete uchovat navždy.

Můj život je svým způsobem dokonalý. Nežiji v chudobě, jsem milována, respektována, pokud něco potřebuji, jdu a koupím si to, mohu studovat a dělat si téměř, co chci. Občas to sice stojí za pěkný hov...no, ale to víte. Jak bychom si pak vážili těch krásných jedinečných okamžiků, kdyby jsme neznali ty špatné.

Miluji svůj život a vím, jak ho chci žít. Po boku H. a svých lidí tak, aby těch skvělých zážitků bylo co nejvíc.



pátek 24. ledna 2014

i'll be around


Začínám pochybovat o svém psychickém zdraví. Ve svých snech (když už usnu, poslední dobou jsem spíše zombie než normální zdravě vypadající člověk) skáču z oken, lítám po noční obloze jako superman, lekám tím lidi a kradu jim jablka ze zahrad. To by nebylo ještě tak hrozný, ale pak se probudím a myslím si, že opravdu umím lítat a mít ještě o malinký kolečko navíc, tak to i zkusím (je to hrozně lákavý).

Bože. Potřebuji pomoc.

Myslím, že za to může škola.

Nenávidím neupřímný lidi.

A ještě víc nenávidím nevěru.

A taky zánět močových cest.

A nekvalitní hudbu.

Ale miluji květiny.

Miluji kvalitní hudbu.

A ještě víc miluji knihy.

Ale nejvíc miluji kvalitní lidské city, které nejsou postaveny na lži.



úterý 21. ledna 2014

i am who i am


Život mi dává neustále rány, někdy to bolí (bohužel, ta častější varianta), někdy zatnu zuby a nedám se. Nic není podle mých představ. Většinou to stejně dopadá tak, že probrečím pár balení kapesníků, pak si řeknu, že do svatby se všechny rány zahojí a usnu s vlhkýma očima a představou, že jednou se budu mít tak dobře, že budu kakat hovínka ve tvaru čtyřlístků a podkov.

Blabla. Stejně mě nikdo nepochopí. Blbým kecům zdar!

Vánoce podle našeho stylu!