čtvrtek 30. ledna 2014

my life is beatiful


Oblíbená písnička, film, který mile překvapil (jako mě před chvílí Svěrací kazajka, doporůčo), splněná zkouška, chvíle s milovaným člověkem, vlídná slova od kamarádů.. Prostě ta chvíle, ten vnitřní pocit, který vám říká, že život za to stojí a že tu chvíli chcete uchovat navždy.

Můj život je svým způsobem dokonalý. Nežiji v chudobě, jsem milována, respektována, pokud něco potřebuji, jdu a koupím si to, mohu studovat a dělat si téměř, co chci. Občas to sice stojí za pěkný hov...no, ale to víte. Jak bychom si pak vážili těch krásných jedinečných okamžiků, kdyby jsme neznali ty špatné.

Miluji svůj život a vím, jak ho chci žít. Po boku H. a svých lidí tak, aby těch skvělých zážitků bylo co nejvíc.



pátek 24. ledna 2014

i'll be around


Začínám pochybovat o svém psychickém zdraví. Ve svých snech (když už usnu, poslední dobou jsem spíše zombie než normální zdravě vypadající člověk) skáču z oken, lítám po noční obloze jako superman, lekám tím lidi a kradu jim jablka ze zahrad. To by nebylo ještě tak hrozný, ale pak se probudím a myslím si, že opravdu umím lítat a mít ještě o malinký kolečko navíc, tak to i zkusím (je to hrozně lákavý).

Bože. Potřebuji pomoc.

Myslím, že za to může škola.

Nenávidím neupřímný lidi.

A ještě víc nenávidím nevěru.

A taky zánět močových cest.

A nekvalitní hudbu.

Ale miluji květiny.

Miluji kvalitní hudbu.

A ještě víc miluji knihy.

Ale nejvíc miluji kvalitní lidské city, které nejsou postaveny na lži.



úterý 21. ledna 2014

i am who i am


Život mi dává neustále rány, někdy to bolí (bohužel, ta častější varianta), někdy zatnu zuby a nedám se. Nic není podle mých představ. Většinou to stejně dopadá tak, že probrečím pár balení kapesníků, pak si řeknu, že do svatby se všechny rány zahojí a usnu s vlhkýma očima a představou, že jednou se budu mít tak dobře, že budu kakat hovínka ve tvaru čtyřlístků a podkov.

Blabla. Stejně mě nikdo nepochopí. Blbým kecům zdar!

Vánoce podle našeho stylu!