pondělí 31. března 2014

are you what you wanna be?


Nový cd od Foster The People na mě zapůsobilo takovým způsobem, že mám pocit, že ho vydali přímo a jenom pro mě. Už dlouho jsem takový pocit nezažila, naposled před lety s Coldplay (u jejichž letošního nového cd očekávám stejnou reakci).

Léky zabraly, už nejsem opuchlá, ale loupu se a jsem jak sušenka. Taky bych na léky neměla pít alkohol, což jsem poznala hned v neděli ráno, kdy mi po kamarádově oslavě narozenin nebylo zrovna dobře.

Jinak se mám tak nějak fajn, pořád si něčím dělám radost. K svátku jsem dostala moc krásné dárky, s přáními už to nebylo tak žhavé, hodně přátel si nevzpomnělo, ale ti nejdůležitější ano.


ďábelská věc

úterý 18. března 2014

ask yourself


Díky tomu, že jsem se na longboardu naučila jakž takž zatáčet a zlepšila svou jízdu, jsem se osypala alergií na zatím neznámou příčinu (alergie na sport a na longboard se zamítá, párkrát jsem sportovala už předtím a s obličejem se mi nikdy nic nestalo), vypadá to na nějakej blbej strom, který kvete. Jsem opuchlá jak ropucha, šeredná, zarudlá, svědí to a pusa mě bolí takovým způsobem, že do ní nestrčím rohlík aniž bych si nepotrhala koutky. Díky škole ale nemůžu navštívit doktorku a tak doufám, že ve čtvrtek bude už klid a přijmou mě na poliklinice. Ámen.

Strašně ráda čtu ve vlaku, vlastně je to jediné místo, kde čtu, když nepočítám pár volných chvil ve škole nebo občas doma, když už se fakt nudou kopu do zadku. Momentálně je to Hvězdy nám nepřály, což je bestseller roku 2012 o dospívající dvojici, která bojuje s rakovinou.. Ta kniha je strašně hezká a vyvolává ve mně hrozně zvláštní pocity. Přemýšlím nad svým životem, nad láskou, nad nemocemi a lidskými problémy, který vlastně žádný problémy nejsou.

Lidské vztahy jsou jako koleje, vzájemně se proplétají, některé končí ve slepých uličkách, jiné jsou nekonečné, jiné zrezaví a opotřebují a následně se přestají používat, ale jiné jsou hladké, lesklé, zdravé, nesmrtelné. A já budu to naše místo, tu naši výhybku, kde se naše životy protínají opečovávat jak nejlíp dovedu a nenechám ji nijak zničit, aby to tak zůstalo a byl z nás hlavní koridor, navždycky.

Je to moje podpora, nikdo jinej by mi nedal pusu s tak šerednou vizáží, jakou teď mám.

Jsem retard (z loňského majálesu v Pardubicích). Krásné vzpomínky.


pondělí 10. března 2014

not good


Dusím se, zvracím, rudnu, kašlu, podle všeho nejspíš umírám na příčinu zatím neznámou (kdyžtak to napíšou na parte, buďte na příjmu). Nicméně antibiotika odmítám, jsem nadopovaná kapkama, hallskama a nyní i ibalginem, protože mě bolí pupik. Myslím, že chemie mám v sobě až dost.

Jeden poznatek z posledních dní - jízda na longboardu vůbec není jednoduchá, jak vypadá. Ale nevzdám to, akorát na něj nemám moc času, škola mě teď dost vyčerpává.

Celkově jsem hrozně vyčerpaná a cítím se osaměle. Hodně.

Jediné, co mi dělá společnost neustále, jsou knihy. Teď čtu Alchymistu od Paula Coelha. Takovou knihu jsem dlouho hledala. A předtím jsem přečetla Gejšu, kterou mohu také doporučit.

Fakt je mi smutno z toho, jak se cítím sama.. A taky z toho, že tak málo lidí si pěstuje na 1. místě lásku. Protože pro mě byla, je a vždy bude to nejdůležitější, narozdíl od... Víte, já někdy opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet. Jsem přece problémová.


moje holky