sobota 12. dubna 2014

there is no other time


Dnes jsem byla venku, šla jsem na longboard. Chtěla jsem být sama, přemýšlet, být na čerstvém vzduchu (což mimo jiné znamená mít neustále u sebe inhalátor). Bylo mi hezky.

Pak jsem jela k babičce, kde jsem byla všehovšudy tak pět minut, aby mi ségra dala dárky k svátku. Což představuje tangle teezer (je boží!) a šampon Aussie. Díky ségře budu mít krásný háro, který stejně nikdo kromě mě neocení, ale to je jedno <3 Cestou nás zastavili policajti, ještě že je táta tak zodpovědnej a jezdí jak řidič slečny Daisy. Taky mi koupil ten nejlepší čokoladovy nanuk z lidlu.

Jenže teď tady sedím, koukám na Prokletý ostrov, ale absolutně to nevnímám. Neměla jsem být dnes večer sama, ale jsem. Zase.

Tak moc mi chybí všechno, co jsem prožila s M. Nikdy jsme se nenudili, byli jsme tu pro sebe a já to cítila. Věděla jsem to, dával mi to najevo a říkal mi to. I když jsem se zašpinila při přezouvání pneumatik a zapotila při hrabání sena, byla jsem ráda, že něco nového prožívám.  Ale teď je všechno jinak.. všechno je jinak. Nemám jistotu, nemám oporu, nevím, co cítí ani co si myslí. Já vím, že nemůžu srovnávat dva naprosto odlišný lidi. Nebo to je možná ono, že je tak odlišný a vzdálený mně a všemu, co potřebuju. Nejsem šťastná, tak proč to neukončím tak, jako to šlo v létě? Nebo zase jenom přeháním? Miluju ho a udělala bych pro něj vše, ale mám pocit, že díky mojí snaze to nevydrží a stejně to jednou skončí.