středa 16. července 2014

Sonia na tripu... Paris


Paříž byla krátká, deštivá, chaotická, ale i krásná a impozantní. Kdyby nás nechytl mega slejvák, při kterém šneci a žabí stehýnka plavali ulicemi, tak by to bylo téměř bezchybné. Kdyby nebyla ta konference na podporu demokracie v Iránu (nebo Iráku nebo Itálii, no rozhodně to bylo vod I), při kterém jsem byla málem ušlapána davem (či otrávena kari bagetou), bylo by to vůbec perfektní. Kdyby nebylo v našem zájezdu pár dementních lidí, kteří jeli do Paříže za účelem se opít nebo najít novou lásku (viz starší delegát z vedlejšího autobusu a 18-ti letá dívka z našeho, což mělo za následek "pár minut" zpoždění našeho odjezdu), tak bych si to nejspíš užila i přes ten déšť.

No, víte jak, lepší než drátem do voka.

Asi by to chtělo pár informací. Odjížděli jsme ve čtvrtek 26.6. a přijeli v neděli 29. V pátek jsme dorazili do Paříže, šli na konferenci (stávku, demonstraci, říkejte tomu jak chcete), kde byla bílá rasa v (až příliš) výrazné menšině, mávali tam vlajkama s nějakou ženou (myslím, že se jmenovala buď Maryam nebo Miriam), dostali tam 2x kari bagetu s malou kolou, ze které by opravdu nebylo do zpěvu ani židům v Osvětimi (podle mě to bylo ze psa nebo bílých dětí, které tam mezitím ušlapali). Po x hodinách, ve kterých jsme půjčenými sluchátky poslouchali x amerických, francouzských, německých, a dalších (globus hledat nebudu) senátorů a ministrů a nevim čeho, (tedy, já si raději naladila nějaké francouzské rádio a poslouchala Rihannu a Justina Timberlaka), jsme odjeli na hotel. Ten se mi líbil, měli tam i mejdlíčka. Druhý den jsme měli volný, logicky jsme šli do centra, abychom vyfotili nějaké to selfíčko a hodili to hned na insta (kdybych nějakej měla). Slejvák. Hroznej. Mokro. Všude. Po obhlédnutí památek (viz fotky), jsme s holkama mokré, hladové, unavené nastoupily do autobusu a doufaly, že už nás nic hrozného nečeká a těšily se na ČR (inu, ano,  je to tak). Následovalo rozhořčení ze zpoždění našeho odjezdu díky velmi romantickému vzplanutí dvou duší (viz první odstavec). Ale nakonec jsme dojeli do Prahy a potom domů. Ámen.


















 
 
 








 









Žádné komentáře:

Okomentovat